Chápeme-li noc jako útočiště zasmušilosti, sídlo všeho neviditelného a nevědomého, čas, kdy jsme vystaveni pochybám, úzkostem a skepsi bez možnosti rozptýlení, rychle se ukáže, proč alkohol i přes veškerá nebezpečenství s ním spojená z naší kultury ještě stále nevymizel. S nástupem soumraku je vábení alkoholu silnější. Po staletí zuří boj mezi jednáním a nečinností, mezi katarzí a kocovinou. Je to nerozhodně. Euforie a opojení mají svou cenu. Hrozí nám bolehlav ráno poté, nalomená játra nebo opravdová závislost, a přece nejsme s to dát od alkoholu ruce pryč.

Umlčuje naše pochybnosti, vyvazuje nás z nemilosrdného proudu času. Ve vlídném exstatickém rauši hodiny ani starosti nehrají roli. Naše já spočívá v euforické podobě bezpodmínečně tady a teď. Minulost a budoucnost jsou potlačeny, myšlenky se volně potulují.