Prasklý jebák obraznosti

Básník a prozaik Petr Motýl napsal v roce 1998 román. Není to možná úplně nejběžnější začátek recenze, jenže ono není v dnešních (téměř už třicet let starých) časech ani moc běžné, aby kniha vyjít nejprve nemohla a po dvaceti letech konečně mohla. „Odmítla ho (různým způsobem) všechna tehdejší větší i menší nakladatelství“, píše autor v ediční poznámce. Po dvaceti letech to Motýl zkusil znovu a hle, Volvox Globator to riskl a ztřeštěnou grotesku o literárním vědci cestujícím po světě pouze za účelem kopání hrobů Doktor Pilka si kope hrob vydal. A je to dobře.

Ostravskému literárnímu vědci doktoru Pilkovi bylo „dvacet tři let, ale vypadal na dobrých pětatřicet. Kouty na čele, začínající pleška v temeni a brýle. Typický inteligent, aniž jste se mu museli dívat na ruce“, když v roce 1980 zrovna dorazil do maďarských lázní za poněkud bizarním účelem: „Proč si nevykopat hrob v lázních Bük, dvacet sedm kilometrů od města Szombathely?“ Tento důvod je ovšem, jak čtenář brzy pochopí, hlavní motivací našeho hrdiny, proč po Maďarsku v letech 1980 až 1986 navštíví ještě francouzský Clermont-Ferrand, kubánský Trinidad de Cuba, Yukon a Krétu. Hodlá zde totiž najít příhodné místo, označit ho přes noc hračkou zvířátka a druhý den na místě vykopat hrob, do něhož vloží rakev s nafukovací postavou se svou maskou a ozdobenou relikviemi skutečných těl. Respektive jednoho konkrétního těla – Serváce Blixy.

Servác Blixa je druhá nejdůležitější postava románu. Extrémně bohatý finančník se pravděpodobně zabývá prodejem zbraní a až nápadně se podobá doktoru Pilkovi. Pokud se zdálo, že Pilka kope hroby jen z vlastních pohnutek, od jejich setkání je jasné, že to bude Blixa, kdo povede jeho kroky. První kontakt Pilky s Blixou proběhl už v lázních Büýk, kde při jedné noční procházce potká vyhultetu, postavu „nesmrčkové velikosti“, kterou za Pilkou Blixa poslal, aby mu udělala zkrátka příjemně, jak naznačuje její jméno. Intenzivněji se pak s Blixou střetává v Clermont-Ferrandu, kde se stanejeho pohůnkem. Nadpřirozenými bytostmi jinak autor v duchu své nespoutané imaginace nešetří. Vyhultetu vystřídá ve Francii Kocour v botách, který sype na cesty strusku, popel a koks, v kubánském podzemí pak „šest metrů vysoký lávový netvor. Monstrum z doby před miliardami let“.

Jednou z vytíženějších vedlejších postav je například „Johny Ellis, Springfield, Ohio, USA, výroba nýtů“, jemuž se vzbouřily fagocyty a nutí ho cestovat po světě a provádět nejrůznější úkony, ačkoli Ellis by se rád vrátil k nýtům do Springfieldu. Všechny epizodní role v románu jsou jen stafáží, nebo lépe řečeno objekty vyvěrajícími z nekonečné Motýlovy představivosti. Ten jim ale po nápadu jejich zrodu víc pozornosti nevěnuje, a tak se s nimi nelze ani ztotožnit, ani nějak dychtit po jejich osudu. Jedinou výjimkou je Francoise Damioux, zvaný též Bílý Damioux, Pilkův průvodce po Klaunském pohoří v Yuconu. Stráví s ním řadu dní na horách, a zatímco Pilka prochází očistcem v nehostinných podmínkách, ostřílený zálesák Damioux zase přehodnocuje svůj názor na turisty. Yuconskou stezkou, jak se kapitola jmenuje, by klidně mohla fungovat jako samostatná povídka. Je zdaleka nejpropracovanější co do strukturace děje, do prožitku krajiny i proměny postav. Vlastně do celku jinak rozverných vyprávění moc nezapadá, na druhou stranu dokonale podtrhuje punkový přístup autora k tomu, co a jak psát.

Motýl ani anotace knihy se netají tím, že velkou inspirací pro psaní textu je prozaická práce francouzského mistra patafyziky Raymonda Queneaua. Motýlův román je do jisté míry českým sourozencem Queneauových Stylistických cvičení. Kniha je tvořena krátkými kapitolkami, které rychle skáčou nejen v ději, ale i mezi postavami. Navíc každý nový oddíl odehrávající se v jiné části naší planety je psán trochu jinak. V lázních Bük se vypravěč pohybuje spíše ve vianovské obraznosti, ožívají zde barvy, věci, vyprávění se tekutě přelévá. Francouzská část zase připomíná detektivku se všemi svými zpověďmi svědků. Oproti tomu například část Yuconskou stezkou je jak vystřižená z Londona, nebo dokonce z McCarthyho. Samozřejmě jen náznakem. Ani tady Motýl neopouští nastolený humor. A samotné téma kopání hrobů pro nafukovací postavy je zdánlivě natolik obskurní, že by nebylo s podivem, kdyby byl celý román chápán jen jako prostá taškařice. Možná proto ji osmadevadesátém nikde nechtěli.

Jenže když se čtenář ponoří do příběhu hlouběji, zachytí pozoruhodné motivy kritiky bezcílného turismu, jen aby člověk někam jel. Doktor Pilka kope hroby pro figuríny. Už to samo o sobě je nesmyslný úkon, který mu dává záminku někam jet. Na jednom místě vypravěč práci s kopáním hrobů pro figurínu ještě vysvětluje: „Kdyby do ní funěl někdo nepovolaný, stvořil by obyčejnou bledou matračku, nenápadné plovací lehátko, tak chytře bylo vše vymyšleno.“ Vrchol této kritiky nastává na Krétě, kde doktor Pilka potká pár skutečných osobností především ostravského kulturního života. Vedle bratra autora knihy Ivana Motýla také Paroha, což byla skutečná přezdívka ostravského performera a bohéma Jiřího Sorůvky, nebo správně postmoderně i samotného autora románu Petra Motýla. Motýl sám sebe vykreslil s dokonale ironickým výsměchem jako groteskní postavičku brázdící moře i souš ve staré vétřiesce, s příšerně mastnými vlasy, ježky pokrytou tváří, jako váguse a „sanktusáka“, jemuž „z levého ucha (…) vlaze vytékal hnědožlutý ušní maz“ a jehož „propocené tričko zdobily zaschlé zvratky. Vpředu na džínách se kulatil pocucaný flek, vzadu na džínách, podél zašlého švu, pruh od sraček. Ani tu prdel si vytřít neuměl“.

Doktor Pilka si kope hrob je v tuzemsku výjimečná kniha. Nemá ambice trhat příčky prodejnosti ani dojít uznání u odborné kritiky. Je to kniha radosti z psaní. Přetéká slovními, stylistickými i metaforickými hříčkami. Utahuje si z některých standardních literárních žánrů, ale i ze sebe. A je to rozhodně jedna z nejvtipnějších českých knih posledních let. Je jedině dobře, že to Motýl nevzdal a, i když s dvacetiletým zpožděním, knihu nakonec vydal.

Petr Motýl: Doktor Pilka si kope hrob
Volvox Globator 2017, 239 stran

Lógr, č. 27, duben 2018, Dominik Melichar

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 2997