INTEGRUJÍCÍ ENTROPIE

Ve světě, kde je každý jen trochu sebe(bez)významnější člověk mediálně známý a jeho více či méně rozsáhlé životopisy a historky o něm kolují encyklopedií do bulváru naopak, existuje spisovatel – podle některých kritiků nejlepší americký spisovatel druhé poloviny 20. Století -, jehož vlastně osobně nikdo nezná, oficiálně je publikována pouze jediná jeho fotografie, a to z ročenky střední školy, a o jeho životě kolují nejroztodivnější domněnky (např. že jde o pseudonym ukrývajícího se J. D. Salingera).

Skutečně se absolvent Nabokovových kurzů na Cornellově univerzitě jmenuje Thomas Pynchon? Dosud vydal šest knih: romány V, Křik území 49 (česky vycházelo jako Dražba série 49 na pokračování v revui Světová literatura počátkem devadesátých let), Duha přitažlivosti (tu uvězněný Timothy Leary četl brzy po vydání za velmi přízračných okolností a byl jí hluboce osloven), Městečko Vineland (česky 1997; účtující podobenství o květinové éře šedesátých let a jejích následcích) a Mason & Dixon. Vedle nich autor vydal v roce 1982 sbírku rané povídkové tvorby pod názvem Pomalý učeň.

Thomas Pynchon (*1937) ji uvedl vzpomínkově-kritickou předmluvou, kde své „juvenilie“ s odstupem podrobuje jakési nostalgické analýze. Texty jsou řazeny chronologicky a datum jejich vzniku je ohraničeno lety 1958-1964 – první čtyři jsou napsány ještě na vysoké škole.

Povídka Deštík, která soubor otevírá, je ze všech textů této knihy nejbližší „normálnímu psaní“. Přestože se v tomto na první pohled prostém příběhu o tom, jak se protnou osudy stárnoucího a programově neambiciózního poddůstojníka z povolání, ubíjejícího se v provinčním městečku, a následky hurikánu, který v podstatě smetl ze světa malé americké město, objevují mnohé prvky Pynchonem později hojně využívané – např. přeskupená fragmentárnost -, povídka má víceméně souvislý děj a pynchonovské „speciality“ lze ještě vnímat jako doplňky.

Souvislý děj má sice i Nížina (popisující odchod stárnoucího muže od manželky nejprve na smetiště a poté do jakéhosi elfího příbytku), ale její snovost a neurčitost z ní dělají prózu velmi rozostřenou a mnohoznačnou, působí prostěrko jedna z mnoha odboček pozdějších velkých Pynchonových románů. Entropie je zcela věrna svému názvu, při četbě proklouzne mezi prsty a je nutno se k ní vracet a vymezit ji; pozoruhodné je, že stejný přístup k ní – soudě podle předmluvy – má i autor sám. Děj zde neexistuje, jde o sled proměnlivých situací a stavů.

Pod růží je surrealistický špionážní příběh, důrazem na dvě první slova tohoto spojení. Text má odlehčenou atmosféru a v přepracované podobě byl zařazen jako kapitola do románu V. Povídka byla napsána pod tlakem, protože – jak autor ironicky vysvětlil v předmluvě – navštěvoval seminář tvůrčího psaní a potřeboval už konečně „něco“ napsat. Fakt, že se děj odehrává v Egyptě, má rovněž své zdůvodnění: místopisné údaje (ale i jména členů diplomatického sboru) pocházejí ze starého bedekru zakoupeného ve školním knihkupectví.

Závěrečná próza Tajná integrace patří k vrcholným autorovým dílům, a i on sám ji v předmluvě označuje již za tovaryšskou a nikoli učednickou práci. Napsána byla totiž po vydání prvního autorova románu V (1963), který ho okamžitě proslavil. Příběh o dětské tajné organizaci je čistě pynchonovský: všudypřítomná tajemství a spiknutí, která jakoby sinusovitě vystupují a klesají z podvědomí do vědomí, z historie do současnosti, z globálu do regionu. Je to mozaikovitá stavba, kde nikdy není zcela zřejmé, který kamínek je na svém místě, který je úplně jinde případně úplně odjinud.

Pomalý učeň je unikátní sondou do Pynchonovy tvůrčí dílny a autorova předmluva z počátku osmdesátých let zase mimoděk ukazuje alespoň způsob jeho myšlení.

Pomalý učeň (překlad Pavla Horáková); Volvox Globator, Praha 1999)

LABYRINT, říjen 1999

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3081