| ||||||||||||||||||||||||
|
Franz Werfel nalezl Archimedův bod
PRAHA – V Rakouském kulturním institutu v Praze dnes proběhne slavnostní prezentace nového překladu románu pražského německého spisovatele Franze Werfla (1890-1945) Barbora neboli Zbožnost. Autorem nového překladu je Radovan Charvát. Kniha poprvé vyšla v roce 1929 a práce na ní byla pro spisovatele východiskem z vnitřní krize – do češtiny byla tehdy přeložena o pouhé dva roky později. Během italského pobytu v roce 1927 Werfel pracoval na svých slavných autobiografických novelách Smrt maloměšťáka, Dům smutku a dalších, za něž – a za překlady poezie Otokara Březiny do němčiny – obdržel v roce 1930 Československou státní cenu. Ve svých prózách se Werfel vrací do Prahy, do doby svého dětství a mládí a snaží se nalézt odpověď na řadu otázek, které ho trápily. Hlavní postavou románu Barbora neboli Zbožnost je lodní lékař Ferdinand R., který rovněž bilancuje svůj dosavadní život – vedle svých vlastních „malých“ dějin také velké dějiny světa, v němž žije a jejž po zhroucení během první světové války čekají v následujících desetiletích otřesy nepoměrně horší. Proti vykořeněnosti svého hrdiny postavil Werfel v krausovsky soumračných „posledních dnech lidstva“ víru služky Barbory v její nerozdvojenosti a čistotě. Předlohou k této románové postavě, o níž se vlastně přímo hovoří na počátku a na konci románu, byla Werflova chůvaBarbora Šimůnková, přezdívaná Bábi. V době, kdy Werfel psal svůj román, ještě žila – bylo jí sedmdesát let. Příklad služky Barbory přivedl Werfla na sám práh katolicismu, což mu vyčítali jeho přátelé, například Max Brod. O něco později, v polovině třicátých let, mu však jeho víra byla Archimedovým bodem v polemice s totalitními ideologiemi fašismu, nacismu a komunismu. Úvodem slavnostní prezentace promluví znalec pražské německé literatury profesor Kurt Krolop, ukázky z Werflova románu přečte Petr Nárožný. Lidové Noviny, č. 18/12, prosinec 1997, Josef Mlejnek |
© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR | Počet přístupů na tuto stránku: 3384 |