![]() ![]() | ![]() | |||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||
![]() | ||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||
![]() |
| ![]() |
Světem putující kouzelník, jenž miluje dvojníky a proměňuje banální v božské
... Banální motiv svébytně obkružuje i román Král, dáma, kluk (rusky 1928; anglicky 1968), jejž vydal Volvox Globator v překladu našeho uznávaného anglisty a nabokovského znalce Pavla Dominika. Nenápadný půvab meziválečné buržoazie z berlínského předměstí je tu vykreslen v křečovitých stazích milostného trojúhelníka, který by se rád srovnal v distingvovanou přímku, jenže to by musel nejprve zlikvidovat přebytečného třetího – nebohý pan manžel se ostatně v poněkud kostrbatém souladu s německou gramatikou jmenuje Dreyer. Velmi čtivé, možná vůbec nejčtivější dílo si jemně pohrává s flaubertovským vzorem Paní Bovaryové. Myšlenka na vraždu stravuje paničku Martu a jejího mladšího milence, synovce Franze, do té míry, že se jim stává osudnou: srdcová postupka z názvu knihy tak dostává smrtící úder a rozpadá se na dvě bezcenné karty, jež se uzamknou do své bolesti. Nabokovovi hrdinové prožívají svá traumata uzavřením do sebe, promění si okolní svět v kontrolovatelný vír vjemů, který lze kdykoli zrušit pouhou vůlí a spolu s tím provždy vyhubit i všechny běsy a fantomy číhající za rohem. Povídková sbírka Třináct do tuctu (anglicky 1958), vydaná ve vskutku skvostné úpravě nakladatelstvím Volvox Globator a KGB (do vtipné zkratky jsou ukryta slova „Kniha – Grafika – Bibliografie“) v překladu Ladislava Šenkyříka, zaplňuje prostor prózy tragikomickými ruskými uprchlíky, tělnatými guvernantkami, amatérskými etnology, těkavými klipy z předrevolučního rodinného salónu, ba i autorovým exilovým jmenovcem a siamskými dvojčaty. Tulák Vladimir Nabokov, novodobý vrátný ruského dušebolu, mág básnivých přívlastků, žonglér s vnitřní symbolikou a pečlivý dirigent hudby obyčejné věty, uznávaný literární aristokrat naší doby, jehož oslnivý styl je bohatě splacen tvůrčím svědomím a precizností. Knihovna bez jeho próz by byla stejně mdlá jako kuchyně bez koření: teprve s ním získává obyčejné jídlo něco z krmě pro bohy. Část článku z časopisu Bazaar, č. 10/97, říjen 1997, Petr Matoušek | ![]() |
![]() | ||
© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR | Počet přístupů na tuto stránku: 3614 | ![]() |