Britský mořeplavec a polární badatel John Franklin (1786-1947) se stal předlohou románu u nás zatím neznámého německého spisovatele Stena Nadolného (1942) Objevení pomalosti (Volvox Globator, překlad Radovan Charvát, 286 stran). Nadolny vstoupil na českou půdu také svým posledním románem, nazvaným Bůh drzosti Hermes (1994). Zatímco titulu objevení pomalosti se v Německu prodalo přes milión výtisků a společnost jásala, skeptický rošťák „Hermes“ vyvolal jisté rozčarování. Že by zde Němcům chyběla jednoznačně ctnostná postava, jakou byl John Franklin? V Objevení pomalosti Nadolnému nešlo o historickou rekonstrukci – biografii významného námořního důstojníka. Napovídá tomu i název románu, který stručně a jasně definuje téma – studovat smysl a cenu pomalého, o to však důkladnějšího, vytrvalejšího myšlení. Mluvit však o románu-eseji by v tomto případě bylo nadsazené.
Nadolny je trpělivý, tradiční vypravěč. Prostřednictvím vývoje postavy, která mu učarovala již v dětství, se dostává k racionální deskripci protikladu moderní technicistní rychlosti a jaksi na druhou kolej odsouvané starožitné pomalosti. Počátkem osmdesátých let, kdy knihu psal, mluví dokonce o objevení pomalosti. (Připomeňme, že Pomalost Milana Kundery – český překlad bohužel neexistuje – vyšla ve Francii před dvěma lety.) Z toho vyplývá, že pomalost je již něco nezvyklého, pohoršlivého, znervózňujícího, že ten, kdo je pomalý, musí o své společenské zajímavosti, o své jinakosti, okolí přesvědčit. Franklin-dítě nejprve doufá, že se jednou stane stejně rychlým jako jeho kamarádi, možná i rychlejším. Vždyť na pomalého člověka se všichni dívají jako na zaostalého. Postupně však zjišťuje, jaké jsou výhody jeho „systému“. Je na něm, aby se jeho pomalosti – a můžeme ji nahradit slovem důkladnost, soustředěnost, rozvaha – přizpůsobili i jeho podřízení. V Nadolného románu visí na Franklinově pomalosti lidské životy. Jako by si spisovatel k tématu pomalosti vybral záměrně povolání, které zdánlivě na první pohled vyžaduje rychlost a mrštnost. Franklin tyto vlastnosti vyrovná něčím jiným – vůlí, pílí a cílevědomostí, což se muselo Němcům líbit. Nerozptyluje se, ale pozoruje. Od dětství se učí slova, věty a rychlé reakce nazpaměť. Pod slupkou formální komunikace může přemýšlet. Pracuje na sobě. A vyplatí se mu to. Z chlapce, kterému se vysmívali, se stal vážený muž. Aniž by z toho Nadolny udělal americkou cestu za slávou a úspěchem. Jeho text je strohou analýzou, za níž se skrývají definované i nedefinované lidské city a emoce. A Franklin i Nadolny je drží na uzdě. Pomalý Franklin krok za krokem realizuje svůj sen – nejprve se stane kadetem a později i kapitánem průzkumných lodí. Nakonec je vyslán do Austrálie jako guvernér.
Nadolného román přitom sám nikam nespěchá a učí i čtenáře, aby se pokusil vystoupit z rychlosti a uvědomil si, že nejrychlejší nemusí znamenat nejlepší. V románu to potvrzují i Franklinovy intimní vztahy se ženami.
