Přímým opakem této konzumní podbízivosti jsou Soukromé rozhovory INGMARA BERGMANA (skvěle přeložil Zbyněk Černík, Volvox Globator a KGB, typografie Pavel Sivko, edice Symposium, 123 s., 172 Kč). Známý režisér dokončil prózu až roku 1994, zřejmě tedy nepomýšlel na to, že jí dá filmovou podobu. Je to pět fiktivních rozhovorů od července 1925 do října 1934 s epilogem-prologem z května 1907, který zpětně osvětluje, co bylo v rozhovorech nedořečeno. Jejich umělecká síla je ovšem právě v nedořečenosti, v mlčení hříšné Anny, která miluje mladého Tomase, ač má s manželem Henrikem tři děti. Když ji slabošský žárlivec nutí ke zpovědi jejích milostných zážitků, Anna „oněměle zírá“ a mlčí a mlčí. Mluví za ni přesně volené detaily, včetně vůně a pachů a pomalu, zvolna postupující všední milostné drama. Pod protestantsky přísným a seversky studeným povrchem žhne vášnivá erotika, ale jak cudně je popsána, jakou vyzařuje krásu a jakou má při vší „hříšnosti“ vnitřní čistotu! Kdo pamatuje na film Mlčení, pochopí, ale naznačovat průběh kruté historie marné lásky by byl přečin. Jenom vlastní četba vyjeví, v čem je hloubka této prózy. Sto výtisků bylo vydáno bibliofilsky.
