Medvídek Pú čili radost z filozofie

Že filozofování nemusí být smrtelně vánou věcí, dokazují dvě knihy z nakladatelství Volvox Globator, které mají společného hrdinu, totiž medvídka Pú z Milneho knih. Autorem první z nich je Benjamin Hoff a jmenuje se PÚ A TAO, tu druhou napsal John Tyerman Williams a nazval ji PÚ A FILOSOFOVÉ.

Lze však říci, že hlavní hrdina je jediné, co obě knížky spojuje. Zatímco Williamsovo dílko Pú a filosofové (přeložila Martina Kotrbová) je spíše akademická hříčka, Hoffův přístup je mnohem pozoruhodnější a jeho svérázný úvod do starého čínského myšlení určitě stojí za přečtení.

Williams vtipnou formou dokládá, že celá západní filozofie počínaje presokratiky až k existencialismu je obsažena v knihách Medvídek Pú a Púoovo zátiší. Jeho výklady jsou více či méně vtipnou parodií univerzitního čtení klasických filozofických textů, spojeného s důkladnou textovou interpretací a důmyslným (ne-li krkolomným) výkladem detailů.

Hoffova kniha Pú a Tao (o vynikající překlad se zasloužila Lucie Cronin-Kliková) je něco docela jiného. Pú zde není průvodcem po vědění, nýbrž učí zapomínat, zbavovat se zbytečného. Pú totiž není myslitel jako Králíček, Sova či Ijáček, nýbrž je dokonalým ztělesněním „nepopsané desky“, věrnosti svému vlastnímu vnitřnímu principu. Aniž to ví, aniž o tom přemýšlí, je cele důvěrou v přirozený běh věcí, jemuž se jeho konání v pravý čas poddává: jeho mysl „proudí jako voda, odráží se jako zrcadlo a odpovídá jako ozvěna“; koná to, co je třeba – nekonáním. Jinak řečeno: Hoff do Milneho knih promítá klasický čínský taoismus a konfrontuje s ním západní kulturu; v tomto prolínání však Lao-c‘ či Čuang-c‘ nejsou protiklady evropského světa, nýbrž stávají se jeho možností.

Náš život se v této zcizující perspektivě najednou jeví jako absurdita. V Králíčkově vzkazu („Odešel jsem. Hned tu budem. Zaneprázdněn. Hned tu budem.“), který je absolutní zkratkou naší podnikavosti a „mobilnosti“, se objevuje jiný než doslovný smysl: Zaneprázdněný Hnedtubud vždycky někam jde, někam, kde ještě nebyl. Kamkoli, jenom ne tam, kde právě je. Vůbec není náhoda, že Hoffovy úvahy o zaneprázdněnosti běhavého Králíčka připomínají to, co ve své Americe píše Baudrillard, když pozoruje jogging anebo masový maratonských.

Až potud by se mohlo zdát, že Benjamin Hoff patří k těm, kdo hledají únik ze stísňující západní civilizace, z její „nespokojenosti v kultuře“ a z jejích industriálních pastí. Ale tak snadné to asi není – ato ani u podobně inspirovaných autorů. Kerouacem počínaje, přes Pirsiga až k Herrigelovi či Fritjofu Caprovi. Hoff totiž nestaví jedno proti druhému a kvůli jednomu se nevzdává druhého, vždyť Milneho knihy jsou téměř kánonickou součástí evropské literatury. Kniha Pú a Tao demonstruje docela jiný přístup k „cizímu“ ,takový, v němž se cizí ukazuje jako nevyužitá možnost vlastního, a tedy vyžaduje aktivní přijetí: proměňování vlastního cizím. Na chvíli se přitom ocitneme na hranici mezi kulturami a právě tady objevíme otázky, které jsou sice nasnadě, jenže nás až dotud nenapadlo je klást. Medvídek Pú, který je kulturně „nepopsaný“, dává vidět to, co nevidíme. Hoffova kniha je velmi zábavná, nepoučuje, nýbrž ukazuje. Moudrost, která v ní je, lze najít snadno: prostě jdete stezkou ničeho, směrem nikam, až tam dorazíte. A pokud tam dojdete, možná zjistíte, že filozofie je také, ne-li především, uměním života.

John Tyerman Williams, Pú a filosofové, přeložila Martina Kotrbová, Volvox Globator, Praha 1997, 120 stran.

Benjamin Hoff, Pú a Tao, přeložila Lucie Cronin-Kliková, Volvox Globator Praha 1996, 92 stran.

Lidové Noviny, 19. 07. 1997, Miroslav Petříček jr.

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3698