Tak třeba VLADIMIR NABOKOV:Král, dáma, kluk (Volvox Globator, Praha, přeložil Pavel Dominik,172 s., 248 Kč).
Slavný autor Lolity píše hned v první větě své předmluvy k anglickému vydání (román napsal rusky – jako svou druhou prózu – v osmadvaceti letech) toto: „Ze všech mých výtvorů je tenhle bystrý barbar nejveselejší.“ Veselost je to však černočerná, asi toho druhu, jako když entomolog (čili Nabokov) sleduje komicky se škubající jepici, která se touží rozmnožovat a už jsou to přitom smrtelné křeče. Tématem brilantně, suverénně napsaného románu – o tom v Nabokovově případě nikdy nebylo a není nejmenších pochyb – je „trapnost“ milostného dýchání, ta tragikomická směšnost erotické roztouženosti a „úkladů lásky“, podrobená ironickému pohledu chladného a pobaveného vypravěče. Nanicovatý mladík se zamiluje do své znuděné, sexuálně neuspokojené příbuzné, která nejlepší léta marní po boku entuziastického velkoobchodníka s pánskými a sportovními potřebami. Teta Marta, jež je stejného rodu jako Ema Bovaryová, vzdáleně snad i Anna Kareninová, se dorostenci oddá: je to však spíš jakýsi truc žláz než skutečná přesvědčivá láska – tu bychom od ní vlastně ani nečekali. To však vůbec nebrání, aby nezačala snovat politováníhodně směšné plány na odstranění docela sympatického manžela – a hlavně abychom my díky vypravěči nehleděli fascinovaně, pobaveně nebo i zhnuseně na ten hmyzí pohyb, který preparátor připravil ve své laboratoři. Zvláštní druh literárního uspokojení přináší možnost číst tuto knihu jako parafrázi či ironický ohlas kanonické literatury o erotických trojúhelnících, především samozřejmě Flauberta. (Ještě in margine: díval jsem se, co se o tom románu napsalo v běžně dostupných českých Nabokovových textech. Vladimír Novotný v doslovu k odeonské Lužinově obraně k mému překvapení stručně píše, že prý jde o „příběh bizarního intelektuála“. To je samozřejmě výmysl. Jenže kdo mohl tušit, že to jednou někdo přeloží, že?)
