![]() ![]() | ![]() | |||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||
![]() | ||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||
![]() |
| ![]() |
Heroinová mozaika lidství
Tak jako většina prvotin je i Našinec částečnou autobiografií. Morganovi však k vytvoření mnohovrstevnatého příběhu zřejmě stačilo zalovit ve vzpomínkách, dokreslit typické postavy ulice a podsvětí a přidat něco fabulace. Před čtenářem s podivuhodnou přesvědčivostí defilují kurvy a jejich pasáci, rasové gangy, nájemní vrazi i slabomyslní zlodějíčci, věrohodní stejně jako stínový svět striptýzových klubů, heroinových doupat, pornokin a hodinových hotýlků. Žánrově by se mohl Morganův román na první pohled označit štítkem detektivka. Vyvolávač se v heroinovém opojení zaplete do soukolí zločinu, v němž hlavní roli kromě chladnokrevně vraždících gangsterů hraje vzácný africký diamant Modrá luna, přinášející smrt všem, kteří se ho pokoušejí vlastnit. Náhodná krádež klenotu přivede Joea nejen do vězení, ale znamená pro něj především smrtelné nebezpečí. Honba gangu za Modrou lunou a jejím dočasným majitelem na straně jedné a Vyvolávačův pobyt za mřížemi na straně druhé tvoří proplétající se dějové linie příběhu, v němž černé je někdy bílé a jehož hrdinové pracně hledají záchranu nejen před hrozbou fyzické likvidace, ale často i sami před sebou. Vyvolávačovo vězeňské prohlédnutí s předvídatelným happy endem je v knize dokonale vyváženo bohatstvím výrazových prostředků i Morganovou, snad heroinem podporovanou schopností imaginace a neotřelých postřehů. Šťavnaté dialogy odsouzených se střídají s chladným jazykem zkorumpovaných mužů zákona, slang ulice plynule přechází v obrazné metafory. Svět vězeňských cel „našinců“, pro něž čas přestal existovat a odměřují ho jen drobné výhody, dopisy z venku či homosexuální lásky, poznává čtenář očima Morganova autobiografického hrdiny plasticky a bez laciného nánosu atraktivity. Ani brutální násilí, ani naturalistické sexuální scény nejsou samoúčelné a pečeť vlastního prožitku zachraňuje děj tam, kde jako by se blížil stylu sériově vyráběných krváků. Morgan, zařazený vydavatelem do prestižní amerikanistické edice Na cestě vedle Brautigana, Saroyana či Salingera, vytvořil v Našinci nejen kvalitní dramatický příběh, ale i bizarní obraz sanfranciského podsvětí osmdesátých let. Jazyk českého překladu, zdařile oscilující mezi slangem, obecnou češtinou a spisovnými výrazy, pak románu rozhodně neublížil. SETH MORGAN: NAŠINEC, přeložil Jan Čáp, vydal Volvox Globator Nové knihy, č. 19/97, květen 1997, JANA JAŠOVÁ | ![]() |
![]() | ||
© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR | Počet přístupů na tuto stránku: 3849 | ![]() |