RICHARD BRAUTIGAN: Ano, rybí hudba (Volvox Globator)
S literárně nadaným hipíkem Richadem Brautiganem se zdejší čtenář měl možnost v porevoluční době seznámit celkem důkladně – objevila se kniha povídek Chytání pstruhů v Americe, novela Potrat: historická romance 1966, sbírka fragmentů a poznámek Expres Tokio – Montana a parodie na pokleslé žánry Willard a jeho kuželkářské trofeje. Už v roce 1987 navíc u nás vyšlo Brautiganovo nejslavnější dílo V melounovém cukru, ke kterému se teď v reedice (včetně Šalamounových ilustrací a Hilského doslovu) vrací nakladatelství Argo. Volvox Globator tento pestrý rozptyl ještě rozšiřuje o poezii, které se Brautigan věnoval v počátcích své literární dáhy po příchodu do San Francisca, ovlivněn formujícím se hnutím beat generation, zejména Lawrencem, Ferlinghettim a Philipem Whalenem. Výběrová sbírka z let 1958-68, nazvaná Ano, rybí hudba sice nesnese přísného srovnání s pozdější Brautiganovou beletristickou tvorbou, ale už zde se objevují náznaky jeho pozdějšího osobitého stylu. Ono už jen nazývat celý obsah útlé sbírky Ano, rybí hudba poezií by asi nebylo nejpřesnější. Nezřídka jde spíše o jakési aforismy, jednověté nápady (Když ho vidím, říkám si hned: Klika, že to není/můj starej.) nebo poznámky završené tu jemnou pointou, jinde nechané otevřené. Vedle toho dokáže Brautigan přicházet s krásně neotřelými metaforami, popisy, obraty a novotvary (nemáte chuť na takový flowerburger?), surrealisticky kombinuje historické postavy i motivy a postupně objevuje svět absurdity, slovních hříček a kouzlo nejvšednějších okamžiků, jímž dává neuvěřitelně široký rozměr. Na jedné straně hovoří v náznacích, nejasně i neúplně, jindy stroze a konkrétně, ale pomalu se přibližuje ke svému pozdějšímu stylu, který můžeme stejně tak označit za zcela nesmyslný a bez hlavy a paty, jako až za vianovsky hravý. Každopádně nejde v případě Rybí hudby o bůhvíjakou poezii, ale ani o bezcenné odpadky, zbylý materiál, nalezený po autorově sebevraždě v roce 1984. Není divu, že je na záložce použito Zábranova básnění o básnění Brautiganově: „Vůbec nejzajímavější pokus, jaký znám, najít poezii i tam, kde jako by nikdy nebyla.“ Řekl bych, že líp se to vyjádřit nedá.
