Nenápadný román může velmi příjemně překvapit

Lucien Zell - Neviditelné bary

Originální název: Invisible Bars
Překlad: Renata Knotková
Rok vydání: 2014 (originál vydán 2012)
Počet stran: 384
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Volvox Globator

Kavárna U Lososa a další divné bary
Do Kavárny U Lososa prý každý může přijít jen dvakrát. Poprvé dostane od majitele Maurizzia úkol a podruhé se vrátí, až když ho splní. Henderson takový úkol dostal a po čtyřiceti letech se vrátil, aby Maurizziovi svěřil svůj výsledek. Jenže ten si vzal, poprvé od otevření, dovolenou. Henderson usedá ke stolku s Lee Armstrongem, který se o bar v době Maurizziovy nepřítomnosti stará, a s Benjaminem. Tři naprosto cizí muži. Henderson oběma společníkům vypráví o svém úkolu, o všech barech, které kdy navštívil, zatímco v nich hledal odpověď.

Básník Lucien Zell žije v České republice. Přesto bych se k jeho dílu sama od sebe nedostala. Zvláštní náhodou se s ním ale potkala a následně dala do řeči kamarádka, a tak jsme obě měly nový tip na spisovatele. Sáhla jsem po Neviditelných barech, které jsou Zellovou prozaickou prvotinou. Nenápadná knížka rozhodně stojí za pozornost!

Promyšlená kompozice boduje
Neviditelné bary se na první pohled zdají být spíše souborem povídek než románem. Díky promyšlené kompozici to ale všechno funguje přesně tak, jak má. Zatímco kapitoly popisující "pozadí" Hendersonova vyprávění, tedy dění v kavárně U Lososa, jsou vyprávěné er formou, kapitoly o jednotlivých barech vypráví Henderson sám.

Rámcová forma vyprávění zároveň udržuje zájem čtenáře, jelikož je mu Hendersonovo putování servírováno po částech.

Ačkoli si čtenář ke konci myslí, že už ho nic nemůže překvapit, objeví se další detaily, které spojí celý příběh v jeden velký konzistentní celek. Přesto je znát, že jde o románový debut - popisy jednotlivých barů jsou skvělé a velmi kreativní, nicméně při líčení různých epizod napříč bary zejména ve druhé polovině jakoby autorovi trochu docházel dech.

Próza z ruky básníka je jedna velká radost
"Jsem rád, že jste se řídil intuicí. Pokud se člověk ráno probudí a definitivně ví, jak den dopadne, je už trochu mrtvý," odpověděl Henderson.
Připili zbylým velrybám a sekvojím a každý přípitek byl prvním z mnoha posledních. Vzpomínali a povídali si a smáli se a hulákali dlouho do noci.
Lucien Zell, Neviditelné bary, str. 13

Hned od první stránky je dle mého poměrně znát, že knihu napsal autor, který je primárně básníkem. Nešetří nezvyklými obraznými vyjádřeními a množstvím přirovnání. Samotný text je proto čirá radost číst. Poznáte to hned na první stránce.

Osobnost básníka se navíc promítá i při vložených básní, které si postavy vyprávějí. Textu to dodává šmrnc. Pokud poezii neholdujete a toto vás vystrašilo, pak vězte, že básní je v knize pomálu. A když, tak dotvářejí prozaickou část románu, nejde o žádné elegie!

Nápadité popisy jednotlivých barů propojuje linka v kavárně U Lososa. Jednotlivé bary jsou navíc postupně nahrazovány epizodami s postavami, které Henderson na své cestě potkává. To je trochu škoda, jelikož jsou tyto pasáže o něco méně zábavné a čtivé. Ke konci to vypadá, jako by Zell moc nevěděl, co si se svým příběhem počít, zdá se, že Hendersonovo putování vyšumí do ztracena. Opak je naštěstí pravdou, autor má vše promyšlené, konec zapadá jako poslední dílek puzzlí.

Neviditelné bary příliš pozornosti nevzbuzují - nenápadná obálka, nepříliš známý autor... Pokud ji ale přece jen někde zaznamenáte, určitě po ní sáhněte. Třeba budete stejně příjemně překvapeni jako já. U mě dobrý. Můj první letošní knižní objev!

www.listarna.blogspot.cz, březen 2015, Bětka

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 4228