Kam vedou tyhle dveře?

Knihy Carlose Castanedy říkají zhruba toto: svět a vztahy v něm jsou jiné, než jak se jeví na první pohled. Jako žák Indiánského čaroděje získal prý Castaneda zkušenosti, které mu umožnily zahlédnout pravou podstatu věcí a oddělit iluzi a skutečnost.

Když křesťané začali pro sebe objevovat jiná náboženství jako zdroj inspirace a poučení, zajímali se nejprve o významné systémy vyjádřené hojnou náboženskou literaturou a duchovním uměním. Až později nastoupila vlna sympatií k neliterárním náboženstvím (náboženství přírodních národů). Nový zájem v poslední době směřuje k šamanismu, jehož různé podoby dožívají na několika kontinentech. Americký kulturní antropolog Carlos Castaneda zaměřil zájem konkrétně na mexické Indiány. Smísil výsledky svého bádání se sny a touhami, přidal literární mistrovství. Vznikly tak literární texty jejichž protagonistou je indiánský „čaroděj“ z kmene Yaqui, don Juan.

Touha po prožitku
Castanedovo dílo má tvořit impozantní celek deseti knih, z nichž devět je již napsáno. Po českém vydání první z nich (Učení dona Juana, Reflex 1992) přichází letos druhá a třetí (Oddělená skutečnost a Cesta do Ixtlanu,Volvox Globator 1996). Úvod do celku nabízí brožurka Uniknout orlovi (vydavatelství Ohnisko 1995). V Oddělené skutečnosti se Castaneda vrací k donu Juanovi a učí se intuitivnímu viděn skryté stránky skutečnosti. Jeho úkolem je překonat spekulativní poznání pomocí intelektu. Ve třetí knize má čarodějův učeň ovládnout umění „zastavit svět“. Při pozorném vnímání se svět zhroutí a je rozpoznán jako iluze.

Modernímu člověku, pokud je vůbec ještě schopen nechat se strhnout a uchvátit, se otevírá svět magických zážitků, v některých druzích hudby, popř. tance nebo sportu. Náboženství nás dnes zahrnuje množstvím pojmů, nabízí složitý a nesrozumitelný výklad světa a servíruje četné příkazy a zákazy. Hluboké náboženské zkušenosti jsou v naší civilizaci něčím mimořádným a pokládají se za podezřelé. Příslušné autority považují mystiky za podivíny, ne-li za psychopaty. Je-li pro mladého člověka dnešní doby náboženství přece jen trochu zajímavé, hledá v něm hlavně prožitek. Pídí se po mystických tradicích křesťanství a zajímají ho jiná náboženství, v nichž duchovní praxe a duchovní zkušenost zůstala lépe uchována.

Rozum nepatří na smetiště
I Castanedova cesta nabízí nový vhled do skutečnosti. To je dokonce její hlavní motiv. Jeho don Juan patří ke společenství čarodějů se španělským názvem Los nuevos vidantes, tedy Noví vidoucí. I když si tohle všechno uvědomujeme, nemůžeme zamlčet kritické otázky. Pokládáme za riskantní vracet se pro hluboké duchovní zkušenosti před rozum. Kulturu a civilizaci postavenou na antické tradici a na křesťanství nepokládáme za omyl a nedorozumění. Křesťanská mystika toto všechno zahrnuje a překračuje.

I naše vlastní tradice nás může naučit vidět tvorstvo jako tajuplné a nádherné. Castanedovy podněty nás vedou k tomu, abychom se nespokojili s chabým, průměrným, úzkoprsým a zbabělým křesťanstvím. I my se můžeme stát bojovníky, totiž rytíři pro dobro lidí, i my můžeme být vidoucími a procitnout k mystickému nazírání. I my můžeme zastavit svět klamu a procitnout. Třeba do Božího království.

Křesťanství a svět, č. 10, říjen 1996, O. Štampach OP

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 4366