Od nudy je jen krůček k droze nejen v literatuře faktu

Ruský psychologický román Kokain je obestřen velkým tajemstvím. V roce 1933 byl zaslán do Paříže a jako autor uveden M. Agejev. Vzhledem k politické situaci v Rusku nikdo nepochyboval, že jde o pseudonym. Ale kdo se pod tímto záhadným jménem skrývá? Někteří literární vědci označují za autora Marka Leviho, jiní Vladimíra Nabokova. Skutečnost se už asi nikdy nedozvíme, i když Kokain má s Nabokovými díli (především s Obranou Lužina) společnou nejen psychologickou hloubku, ale i popis duševních chorob.

Pro kvalitu románu však není důležitá historie vzniku, nýbrž text sám. A ten překypuje vzrušující dráždivostí, propracovaností, hloubkou úvah a silou vyznění. Mladý gymnazista Vadim Maslennikov žije v revoluční Moskvě schizofrenním životem. Jeho rozpolcenost se nejlépe projevuje ve vztahu k matce. Veřejně se za ni pro stáří a nuzný zjev stydí, vnitřně ji soucitně miluje. K některým lidem dokáže být ohleduplný, k jiným až neobyčejně krutý. Vadimova rozporuplnost se odráží nejen v chování, ale i v otázkách těla a duše. Duší miluje svoji vyvolenou Soňu, tělem i ženy jiné. A právě tělo ho v rozhodujícím životním okamžiku zklame.

Ztráta Soni je však pouze jednou z příčin jeho závislosti na kokainu. Další, a daleko důležitější, je nuda, osamělost a další stresové situace, které po skončení školy prožívá. Jeho impulsivnost ho dovede k droze, jež Vadima ničí. Krátké okamžiky euforie střídají dlouhotrvající deprese a cesta do záhuby je nevyhnutelná.

Morálnímu vyznění díla podřídil autor styl svého psaní. Poklidné vyprávění přechází v intenzivní proud podvědomí a závěrečné kapitoly jsou psány pod vlivem drogy. Pronikavé myšlenky v jasných chvilkách jsou doprovázeny velkou zmateností, nejasností, rozporuplností. Po krátkodobém vzepětí mysli následují pochyby, rezignace a útlum.

Kniha Kokain má všechny atributy klasického ruského románu, jak jej známe z dob 19. století. Silný vyhraněný příběh s citlivými postavami, které nedokáží reagovat na okolní svět. Místo jimi očekávané radosti přichází jen bolest, bezmoc, ponížení a depresivní samota. Cesta z tohoto rozčarování je těžká, často i nemožná.

Román nakladatelství Volvox Globator se dotýká těch nejzákladnějších pocitů lidské duše. Drobné i zásadní úvahy prostupují celým textem a nenechávají čtenáře lhostejným. Zvláště závažné je závěrečné varování – nikdo si pře drogou nemůže být jistý, neboť její síla je neuvěřitelná. Proto její oběti potřebují pomoc, nikoli odvržení. V současné diskuzi o protidrogovém zákonu by tato kniha neměla zapadnout.

Zemské noviny, 08. 07. 1996, Karel Souček

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 4292