MYSTÉRIA SEXU - Orientální sexuologie

Její poznatky sebrali a přehledně popsali dva Američané, Nik Douglas a Penny Slingerová, pod názvem Sexual Secrets. Nyní tato kniha vychází v solidním českém překladu Vladimíra Miltnera jako Mystéria sexu (Alchymie extáze) péčí pražského nakladatelství Volvox Globator (1. svazek v edici Garuda). Jde tu především o ukázky z tantrických indických knih (Kámasútra, Anangaranga, Čandamahárošanatantra čili Poučení o rozkoši, Herna lásky, Tantra Velkého měsíčního elixíru) a staročínských taoistických textů o lásce (Devět poloh tmavé dívky, Tajemství prosté dívky), jež jsou místy doplněny zkušenostmi japonskými, nepálskými, tibetskými i arabskými, přičemž ne druhořadé jsou tu i autorské komentáře, v nichž se často srovnávají pohledy orientálních nauk se zkušenostmi západní sexuologie.

Zejména ve třetí části knihy (v oddíle Višna pěstoun) se projevuje možnost takových srovnání, neboť se tu již mnohem konkrétněji hovoří o terapii sexem čili o tzv. léčivém milování. A stejně jako v okruhu obecné somatické medicíny je mezi východním a západním přístupem i v tomto speciálním případě zcela markantní rozdíl. Řečeno stručně, první přístup staví spíše na empirii a úspěšně léčí symptomy bez ohledu na přírodovědecké vysvětlení; druhý usiluje o strukturální hodnocení s kauzálním výkladem nemocí. Přičemž tu samozřejmě najdeme i mnoho společného. Tantra i taoismus například zdůrazňují v naukách o milování i v sexuální terapii kooperaci dvojice, muže a ženy, což zcela odpovídá naší léčbě intimních vztahů. V kapitole Aktivní a pasivní je uveden známý tantrický výrok: „Šiva bez své Šakti není nic než mrtvola“. To je analogické k západnímu názoru psychologie a filosofie lásky, že muž bez ženy není mužem. Oba tyto výroky přestavují jen očekávanou skutečnost, že vitální erotický cit je vzbuzován mocí ženy. „To žena pohání muže k nasměrování této síly, zatímco muž povstává, když je Šáktí povzbuzena uvnitř“. Snad všechny západní „příručky lásky“ pro erotickou stimulaci i ukojení muže zdůrazňují roli ženského půvabu a kozla. Ba co víc, odkazují k těmto libidinózním stimulům jako k jedině možným, ne-li osudovým. Vycházejí přitom z filosofického pojetí pohlavní polarity viděné i paradoxně (srov. Kierkegaardovský princip svádění: Svůdce je sám sváděn k svádění). Staré okultní rčení „Co je nahoře, to je dole“ může i v erotice a lásce být návodem k takové sexuální aktivitě, že aktivní roli zde zvládne žena stejně jako muž k plné spokojenosti druhého. Mysticky se to dokládá starou indickou zásadou „Nebe a Země se doplňují navzájem“. Esoterická funkce sexuální lásky je výsledkem doplňujících se potenciálů Nebe a Země, přičemž „Nebe je muž a Země je žena. Země pěstuje to, Nebe vyronilo.“ A starý taoistický text přirovnává otáčení Nebe a Země k sexuálnímu aktu mezi mužem a ženou. Japonský spis Išimpo pak tuto ideu dále rozvádí, jestliže při souloži prováděné v duchu taoismu je Nebe „usmířeno“ a Země „rozptýlena“.

V taoismu je důležitá mystika a esoterika čísel. Například čísla devět. Těhotenství trvá devět měsíců, uznává se „devět druhů pohlavního spojení“. A především esoterický rozměr devítky se objevuje v souboru „devíti tělesných otvorů“ (rezonuje tu slavná Apolinairova báseň Devět bran do tvého těla). Devítka má ovšem svůj význam i v západní homeopatii, kde metoda umocňování substancí spočívá v roztoku postupně se zmenšujících dávek léků, a to devět ku jedné v poměru k základní inertní přísadě. Z taoistického spisu Devět poloh Tmavé dívky (7. stol.) se nám dostává poučení jednak opět o esoterice čísla 9 a dále pak se znovu přesvědčujeme o roli Zasvěcovatelky v otázkách sexu, kterou zastává žena (v dialogu se Žlutým císařem). Hlavně se však v této rukověti dostáváme k terapeutické hodnotě milování, k léčivé moci soulože. Například jsou to jmenovité předpisy „pro odstranění nerovnováhy v těle“.

Taoismus i tantrismus učí, že soulož může mít blahodárný vliv na zdraví. Tmavá dívka zdůrazňuje význam koitálních poloh, frikčních (milostných) pohybů a moci rytmu. Zvláštní polohy, například Jógové pozice, uvolňují a usměrňují energii. Jsou-li souložní polohy a také rytmus vybrány a použity správně, pak je snadné zbavit se všech tělesných neduhů. Tady se rovněž objevuje stigma orientální nauky: empiricky je to dejme tomu přijímáno souhlasně, konec konců jsou zde popisovány zcela obligátní pozice známé i v euroamerickém okruhu, zato však jejich komentované efekty nezřídka musí vyvolat u nás úsměv, ne-li smích. Pro člověka našeho kulturního okruhu tady trivialita přechází do grotesky. Píše se tu například o prudkých silných strcích, t.j. souložních pohybech, jimiž „si muž upevní zdraví, zbaví se stovky chorob a žena přitom dojde k blaženosti“. Úsloví „zbaví se stovky chorob“ je užito snad u většiny z těchto devíti poloh.

Dosti nekonformně ke klinickým zkušenostem západní sexuologie se jeví rada adresovaná mužům – aby souložili bez ejakulace. Význam semene se petrifikuje na stejné úrovni s významem jogínských technik dýchání a meditace. Orientální sexuologie radí k zadržování ejakulace. To prý „posiluje životní síly a zvyšuje jasnost zraku a bystrost sluchu“. V naší sexuální kultuře se pro naši západní medicínu jeví takový recept jako předsudek a přirozeně i jako defekt v sexuální satisfakci – s výjimkou toho, že se kontrolovaným zadržováním ejakulace mezi mužským a ženským pohlavním vyvrcholením dospívá k souladu. Západní sexuologové ovšem nezískali žádné signifikantní fiziologické důkazy, jež by potvrdily riziko třeba i častějších ejakulací. Naopak platí, že při sexuální odezvě by muž měl reagovat orgasmem spojeným s ejakulací vždy, když je k tomu vhodně a přiměřeně stimulován, nejčastěji v rámci koitu, ale i masturbace. Z tantrických rad logicky však vyplývají varování před masturbací – další rozdíl mezi Orientem a Západem pokud jde o sexuální chování či sexuální osvětu. V indických knihách se masturbace viní ze „ztráty životaschopnosti“, slabosti a „narušení orgánů!, což platí zvláště pro věk do 16 let! S poučením dnešní sexuální výchovy u nás je to ovšem v rozporu: podle ní je masturbace spíše prospěšná i třeba jako trénink erotické představivosti v adolescenci, nebo i pro adaptaci k budoucím heterosexuálním podnětům, jež předcházejí koitu. Neexistují ani hranice „od kdy“, hranice věku; sexuologie v naší kultuře potvrzuje výskyt masturbace i v pregenitálních fázích života, jak je objevil Freud.

Při běžné souloži jsou silou emocí drážděny smysly a jejich orgány. Dýchání se zrychluje a představivost vzrušuje. S pokračováním frikčních pohybů se mění metabolismus obou milostných partnerů, srdeční tep, krevní oběh a také žlázy počínají vyměšovat pohlavní hormony. Co orientální sexuologii především zajímá a z čeho též jako z jednoho ze základních tajemství sexu vychází, jsou přirozené vztahy mezi (1) zrychleným dýcháním, (2) vzrušením mysli a (3) náhlým pohlavním vyvrcholením s ejakulací. Tantrismus a taoismus si činí nárok na klíč k poznání, jak tyto funkce odlišit a ovládnout. V knize se tudíž doporučuje množství zajímavých a originálních (někdy až bizarních) sexuálních praktik zejména v koitálních pozicích, jež jsou obdobami technik jogínských, především hathajógy. Navíc ovšem se zde dosahuje terapeutického efektu, a to nejpříjemnějšími cestami! Efekty zajímající i západní sexuologii a hlavně sexuologické pacienty se v recenzované práci týkají de facto nejčastějších sexuálních dysfunkcích, totiž předčasného výronu semene a nedostatečné erekce u mužů, stejně jako nedostatků v orgasmu u žen. Domnívám se proto, že tuto knihu uvítají jak lékaři a psychologové zabývající se intimním životem, tak i postižení pacienti.

Kniha je tištěna na „lehkém“ papíře a přestože obnáší 382 stran, je tudíž dost lehká pro možnost číst ji v posteli. Opatřena je půvabnými a přitom velmi instruktivními pérovkami japonské, čínské a indické provenience. Jako sexuolog vřele doporučuji!

Nick Douglas, Penny Slingerová: Mystéria sexu / Alchymie extáze
(překlad Vladimír Miltner; Volvox Globator, Praha 1995)

Lybyrint č. 2, únor 1996, Ivo Pondělíček

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: