Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 12. ledna 2015 - 17:35Volvox.cz si právě čte 7 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Když váš dům obchází strašidlo alkoholismu


Omezím to, dám pití řád, už žádný kalby a pařby, jen rozumně sem tam sklenička....Je 9. ledna, takže řekněme, že novoroční předsevzetí jsou zatím dodržována a shledávána jednoduchými. Ale alkohol je tvrdá droga, a jak se píše v knize Pití od Ann Dowsett Johnstonové, je pěkně mazanej.

Vedla jsem velice osamělý život. Občas mne navštívila jedna přítelkyně z venkova nebo dorazil někdo z rodičů kvůli promocím, nebo aby zkontroloval problémového syna nebo dceru. Občas jsem zašla na oběd s profesorem Danem Levitinem, hudebníkem a producentem, z něhož se stal odborník na neurovědu a napsal knihu Toto je váš mozek při poslechu hudby. Dan žil sám se svým psem Stínem. Ráda jsem poslouchala jeho vyprávění o novém kamarádovi Stingovi, jeho dlouholeté kamarádce Joni Mitchellové, Rosanne Cashové a Tomu Waitsovi. Byl umírněný piják, milovník slovních hříček a měl zálibu v dobrých restauracích. Také byl nezadaný. Po určité době mi přišlo trapné se s ním stýkat. Byť nerada, nechala jsem náš vztah vyšumět.

Jednoho večera před Vánoci ke mně v kavárně přistoupil Francois, vypadal ustaraně. „Madam, myslím, že jste velmi, velmi osamělá. Myslím, že jste ta nejosamělejší žena na světě.“

„Ale ne, Francois, nejsem.“

Nezdálo se, že ho moje odpověď přesvědčila.

„Jsem jenom velmi zaměstnaná,“ řekla jsem a sáhla po hromádce dokumentů na křesílku vedle sebe.

„Oui, madame.“

Zeměpisná kúra nefungovala. Věděla jsem to a lidé kolem mě začínali mít to podezření taky. K Novému roku jsme si s Jakem, tak jako vždycky předtím, navzájem psali novoroční předsevzetí, slibujíce jeden druhému hory doly. Toho roku vzhlédl od psaní svého seznamu a prohodil směrem ke mně: „Ne víc než dvoje pití při jakékoliv příležitosti,“ řekl. „A žádný popíjení o samotě.“ „Nemyslíš, že tři jsou reálnější, když se jedná o celý večer?“ smlouvala jsem. „Tři během tří hodin,“ řekl Jake. Stále nevypadal přesvědčený. A tak jsem napsala: „Vzhledem ke genetickým předpokladům k alkoholismu v mojí rodině jsem se rozhodla učinit následující opatření: ve společenských situacích omezit svou konzumaci na dva drinky, tři během tří hodin; žádné samotářské pití; celkem devět drinků za týden. Pokud během šesti měsíců poruším kterékoliv z těchto pravidel, slibuju, že vyhledám pomoc.“ Ke svým archům jsme připojili podpisy a napsali datum: 1. ledna 2007.

Jake nebyl jediný, komu dělalo moje pití starosti. Také syn si všiml velké změny a neváhal o tom mluvit. Sestra o tom nemluvila, ale věděla jsem, že ji to trápí. Naše matka mívala vřelý vztah k alkoholu. A já? Dělalo mi to víc než starost. Rozhodla jsem se k činu: Zavolala jsem specialistovi na závislosti a požádala ho o schůzku co nejdřív. Bohužel měl čas až v březnu.

Nejvíc ze všeho jsem chtěla zpátky domů. Jenže to nepřipadalo v úvahu, alespoň jsem si to myslela. V Domě jiřiček jsme uzavřeli velice úspěšný rok: získali jsme rekordní dotace. Byla jsem hrdá na své působení na univerzitě a na to, čeho jsme dosáhli. Za dva týdny jsem se nastěhovala do krásného družstevního bytu plného světla v jednom starobylém domě. Po devíti měsících jsme rozjeli naši velkou kampaň na shánění financí. Právě jsem pro ni pomáhala dělat nábor pomocníků. Musela jsem to stihnout do určitého data a dávala jsem do toho všechno.

Udělala jsem proto jedinou věc, která mi připadala jako řešení: začala jsem si psát deník konzumace alkoholu. Sestra přišla s nápadem, abych se za dobré chování odměňovala nálepkami. Zašla jsem do papírnictví a koupila první, které mi padly do oka: byly na nich opičky. Nemělo to chybu. Zbavím se té opice, která mi sedí na hřbetě.

Ovšem jak jsem zjistila mnohem později, tohle je vždycky začátek konce.

Víte, že moc pijete, a tak si o tom začnete dělat záznamy. A pokud jste jako většina ostatních, schováte je na tajném místě. V kabelce nebo v zásuvce pod spodním prádlem. Včera v noci jste vypila čtyři. Nebo jich bylo pět? Dnes večer se jistě polepšíte.

Takhle to začíná. Nastavíte si pravidla.

Možná přejdete z červeného vína na bílé (zuby zůstanou bílé).

Nebo snad nejde o víno; jenom o pivo.

Žádné nahnědlé tekutiny, jen ty čiré. (Vodka není cítit, že?)

Jenom o víkendech.

Nikdy v neděli.

Nikdy za žádných okolností sama.

Problém je v tom, že pravidla se stále mění. Vaše popíjení nikoliv.

Začnete běhat nebo plavat. (V mém případě to byla silová chůze. Lidé, kteří sportovně chodí, nemohou být alkoholiky, že?)

Začnete se probouzet ve čtyři ráno. (Nevstávají v tu dobu snad všichni?)

Slibujete si, že dnes to bude lepší a večer si přihnete méně.

Jenže to nesplníte.

Vlastně jediný závazek, který vám jde od ruky, je psát si ten deník. Vypovídá o příběhu a ten příběh začíná mít děsivé parametry.

A co hůř? Tohle je jen začátek konce.

Jako spousta alkoholických deníčků, i ten můj začíná pozitivně. Prvních několik dnů se v něm hromadily nálepky s opičkami: svá omezení jsem dodržovala. Jasně že jsem deník schovávala. (Která proděkanka si do sešitu vylepuje opičácké nálepky?) Netrvalo ale dlouho, a nálepky se začaly vytrácet. Alkohol je krutý nepřítel: když ho pojmenujete, mohutně kope.

V březnu jsem o tom řekla svému odborníkovi na závislosti. Přikyvoval. „Jaký máte vztah k alkoholu teď?“ zeptal se. „Miluju ho.“ Zamračil se. „A zároveň nenávidím.“ „Buďte obezřetná,“ varoval mne. „Alkohol je mazaný. A používat ho, abychom mohli fungovat, je scestné.

www.kosmas.cz/oko, 9. 1. 2015

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 4217