Tvořil způsoby, o kterých se ostatním ani nesnilo

Patti Smith napsala Korálové moře v období truchlení, truchlení pro Roberta Mapplethorpa. Korálové moře je lyrická, snová pocta zemřelému příteli a milenci, jednomu z nejvýznamnějších amerických fotografů druhé poloviny dvacátého století. Je ceněn pro své portréty známých osobností (často fotil Patti Smith), jeho velkým tématem byly květiny. Nejvíce umělecky přínosnými jsou však ve své době skandální a nařčení z obscenity dodnes čelící mužské akty, v nichž se mísí gay estetika a sadomasochismus. Tyto fotografie tvoří takzvané X Portfolio, které Mapplethorpe publikoval v roce 1978. Smith potkala Mapplethorpa v roce 1967 v New Yorku, nějaký čas spolu bydleli ve slavném hotelu Chelsea. O vztahu s Mapplethorpem vydala o mnoho let později také autobiografickou prózu Just kids (v češtině vyšlo pod názvem Jsou to jen děti).

Patti se původně profilovala jako básnířka, později objevila svět hudby a psala například pro Rolling stone. Zpívat začala až těsně před vznikem kapely Patti Smith Group v roce 1974. Osobně se znala s představiteli beat generation, o nichž mluví jako o učitelích, její největší inspirací však jsou a byli prokletí básníci, obvzlášť Artur Rimbaud, což je z jejích textů přízračně cítit. V dobrém i ve zlém.

Některé obrazy jsou velmi konvenční, implikují nevypsaný rukopis (mramorové paže proklaté pěnícími žilami), střídají se ovšem s plody rimbaudovského ražení (předkožka lilie). Sám hlavní hrdina, Robertovo alterego, je představen jako prokletý mladík, střižený mírně Huysmansovým Des Esseintem. Jakoby docházelo k fůzi dvou idolů – Roberta a Artura. Texty Korálového moře jsou prodchnuty atmosférou spánku, přelomem dětství, kolébavým pohybem moře. Od Rimbauda přejímá hledání nového způsobu vidění, hledání vize. Ztotožňuje se s romantickou představou extatického básníka, umělce, který není z tohoto světa, výjimečného snílka, genia, bohem požehnaného outsidera. Zření, vření ideí a barevných asiciací, rozvolnění, nic zakázaného, vice versa. Abstraktní monotónnost. Ta je společná i její knize Sbírání vlny, kde nicméně méně mlží a nevyjadřuje se tolik přepoetičtěle. Možná proto, že píše o sobě, nesnaží se tolik psát Poezii, což jí dodává autentičnosti.

Korálové moře ovšem stojí za přečtení, a víc než to. Mezi řádky se dají najít krásné čtrty psychologického portrétu neobvykle smýšlejícího tvůrčího individua, které jsou nahlédnutím dovnitř inspirace. Neobvykle důležité byly pro Mapplethorpa květiny, které tvoří v jeho díle protipól jak k Portfoliu X, tak ke komerčně úspěšné portrétní tvorbě. „Časem začal květiny vnímat jako ztělesnění všech v nich dlících protikladů. Obdivoval hladkost a plnost jejich fyziognomie. Pokorný narcis. Vášnivý zen. Květiny pro něj znamenaly spiklence pomáhající předcházet si neslučitelné emoce a vyvolávat je. Zjišťoval, že je pro něj snadné vytvořit krásu jako cokoli jiného. Často květiny sloužily jako jeho vlastní symbol, znak jeho vývoje.“

Patti Smith: Korálové moře. Druhé vydání, Praha: Volvox Globator, 2013.

polipet.cz, 30. 11. 2013, Jana Orlová, www.janaorlova.cz

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5109