Tajemství chaloupky strýčka Toma

TOM WAITS (61) je muzikantským solitérem provázeným kupou nevšedních historek. Jeho česky vydaná biografie ale nabízí převážně jen pracně poskládaná fakta.

Thomas Alan Waits je nejen v Česku kultovní postavou světové hudby posledních několika desetiletí, kalifornským písničkářem s respektem mnoha kolegů (jeho písničky hráli i komerčně úspěšnější kolegové Bruce Springsteen, Rod Stewart či The Eagles), příležitostným hercem ve filmech Francise Forda Coppoly, Jima Jarmushe či Terryho Gilliama, ale především člověkem, který si celou kariéru postavil na imagi barového povaleče. Ve skutečnosti nejen z aktuální knihy vyplývá, že je osobností velmi cílevědomou, která na své kariéře léta systematicky pracovala, a auru tajemnosti si od počátku budovala s nečekanou důmyslností. Dva roky stará monografie Barneyho Hoskynse Lowside of the Road: A Life of Tom Waits, která nyní vyšla poprvé česky, si dala neskutečnou práci, aby alespoň částečně pozadí bohatých životních příběhů poodhalila.

Tom Waits si totiž po celý život zakládal a své písně stavěl na „dobrých historkách“. A ty se podle něho nemají kazit nudnými fakty. Podílet se na své monografii proto rezolutně odmítl. A nejen to: autorovi, zkušenému britskému hudebnímu publicistovi, který s ním i v minulosti několikrát hovořil, zkomplikoval napsání tím, že instruoval mnohé své spolupracovníky a přátele, aby s ním na toto téma odmítli mluvit. Lze tak nejen obdivovat autorovu trpělivost, ale považovat i za malý zázrak, že vůbec spisovatel napsání knihy nevzdal. Přesto se tato výchozí a neobvyklá situace na výsledku negativně podepsala. I když je totiž autor zručný a schopně skloubí desítky dostupných citací, známá fakta i výroky toho mála přátel a bývalých Waitsových spolupracovníků, kteří byli ochotni se o vzpomínky a názory podělit, přesto se ve výsledku neubránil jakémusi pohledu zpovzdáli, prozrazujícímu, že ani on sám není schopen rozlišit, kde končí skutečná umělcova tvář a kde začíná pódiová maska a muzikantská póza.

Kniha je tak možná až příliš detailním shrnutím Waitsovy tvorby posledních čtyř desetiletí, kdy se důsledně faktograficky rozebírají jednotlivá alba i postupný vývoj kariéry. A to od počátku 70. let až do turné Glitter And Doom, s nímž se v roce 2008 poprvé objevil i v Praze. Pro zpěvákova příznivce znamená komplexní porci informací, ale často až unavující právě množstvím dat a detailů, zatímco odlehčených zábavných historek, kterými jsou obvykle podobné biografie napěchovány, je tu vlastně celkem málo. O čtivosti v určitých kapitolách tak vůbec nemůže být řeč. Což je sice vzhledem k tomu, jak monografie vznikala, pochopitelné, ale přesto je to velká škoda, protože životní osudy, které by jinak vydaly za příběhy hned několika podobně slavných kolegů, se tu zkrátka jen nenápadně vinou v pozadí.

Českému vydání nepřidal ani překlad Milana Stejskala a jeho kontrola redaktorkou Terezou Houškovou. Ti se sice odvážně pustili do textu jistě plného slangových výrazů a odborné terminologie, ale i průměrného angličtináře přivedou k minimálně pozdviženému obočí nad formulacemi jako je „vedoucí kytara“ (v originále pravděpodobně „lead guitar“, tedy ve skutečnosti sólová), „zadní vokály“ („back vocals“ samozřejmě znamená sbory) nebo přejmenování slavného newyorského klubu Max’s Kansas City na „bar U Maxe“.

Všechny zmíněné nedostatky ovšem příznivcům snad nejtajuplnější persony světové populární hudby paradoxně vyvažuje pouhý fakt, že je kniha vůbec na světě. Protože na tu opravdovou biografii, která není myslitelná jinak, než že si ji Waits sepíše sám, si totiž v nejlepším případě budou muset ještě nějaký čas počkat.

Barney Hoskyns: Život Toma Waitse.

Přeložil Milan Stejskal, v edici Evokace vydal Volvox Globator 602 stran.

10. 10. 2011, Týden, Antonín Kocábek

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5340