Nakladatelství Volvox Globator završilo vydávání děl amerického spisovatele Saula Bellowa (1915–2005), když vydalo jeho poslední a u nás dosud nepublikovaný román Oběti zlomeného srdce z roku 1987 (přeložila Pavla Horáková); po něm už Bellow napsal jen čtyři novely či krátké romány (Krádež, Spojka Bellarosa, Realista a Ravelstein) a povídky, které všechny v češtině již vyšly. Oběti zlomeného srdce jsou Bellowovým desátým románem a kromě prvotiny Rozkolísaný muž tak známe v češtině už všechny: Oběť, Dobrodružství Augieho Marche, Ani den!, Henderson, král deště, Herzog, Planeta pana Sammlera, Humboldtův dar a Děkanův prosinec. Připomeňme, že Bellow je kromě Nobelovy ceny (1976) a Pulitzerovy ceny také trojnásobným vítězem Národní knižní ceny. Bellow, ovlivněny třeba tvorbou Stendhala, Dostojevského, Tolstého, Twaina, Čechova,Conrada, Joyce, Prousta, Kafky a T. Manna, měl sám velký vliv na jiné autory, jako např. na Philipa Rotha, Salmana Rushdieho, Juliana Barnese, Iana McEwana nebo Martina Amise. Podle Rotha má americká literatura 20. století dva mocné pilíře: Faulknera a Bellowa; a podle Amise je Bellow vůbec největším americkým spisovatelem. A pravě Amis je také autorem předmluvy k Obětem zlomeného srdce, kterou najdeme i v českem vydáni. Amis v ní říká, že Bellowův román je vedle mnoha jiných věci také o tom, že „zlomené srdce potřebujete, abyste zůstali lidmi“. Člověk prostě musí prožít nešťastnou lásku, komplikovaný vztah; někdo mu musí zlomit srdce, aby si pak víc vážil lásky, pokud ho potká. Roman je moderním milostným příběhem. Hlavními hrdiny jsou docent ruské literatury Kenneth Trachtenberg (vypravěč a jeho strýc, uznávaný botanik Benn Crader. Jak už to tak bývá, oba mají problémy se ženami, s milostnými vztahy. Zamýšlejí se nad tím, proč jsou vztahy tak složité a proč před nás láska, po níž neustále prahneme, klade takové komplikace? Kolem Benna se točí ženy, ale šťastný není. Znovu se oženil, ale ani to není výhra. A mladší Kenneth, který ke strýci vzhlíží, na tom není o mnoho lépe. Oba jsou inteligentní, žádostiví, zajímaví a přesto mají ve vztazích takové problémy. Má snad být člověk šťastný jedině tak, že přijme své neštěstí? Jako vždy u Bellowa, nechybí v románu ani prvky zábavné, komické; tento brilantní vypravěč se vždy dokázal dívat na vážné věci i trochu nevážně a s odstupem.
