V knize Santería podává antropoložka Idalie Llorensová komplexní obraz náboženských praktik v Karibiku

V nakladatelství Volvox Globator vyšla kniha Santería pojednávající o stejnojmenném náboženství kmene Jorubů. Autorkou této knihy, ze které vám přinášíme ukázku, je antropoložka Idalie Llorensová.

Autorkou knihy Santería je antropoložka Idalie Llorensová, která komplexně studovala magicko-náboženské rituály kmene Jorubů, náboženství, která přetrvalo v Karibiku staletí – santeríi. Věnuje se jak historickému kontextu jeho vzniku, tak vlivům obchodu s africkými otroky na santeríi a míšení domorodých náboženských praktik s katolickou vírou. Odhaluje tajemné zasvěcení a jeho obřadní rituály, kterými musí každý Zasvěcený projít. Zároveň podává dokonalý obraz náboženských praktik v dnešním Portoriku.

Santería

Jorubský lid pochází z Nigérie a zahrnuje různé etnické skupiny, jako jsou, mezi jinými, Egbové, Ketuové, Idžebuové a Iféové. Jorubové pocházeli z dávného Dahome, Toga a většinou z jihozápadní Nigérie, která je vymezana od pobřeží Guinejského zálivu na jihu okruhem 330 km směrem k severu a od Beninského zálivu na západě až k Dahome.

Je to oblast charakteristická rozsáhlými lesy.

Jejich oficiální jazyky patří do jazykové skupiny kwa, která pochází z nigerijsko-konžské jazykové rodiny. Výzkumné práce uvádějí, že tímto jazykem se začalo psát latinkou v roce 1840.

Počet současného jorubského obyvatelstva (k roku 2007) dosahuje 40 milionů. Jorubové obývají teritorium, které náleží k republice Nigérie a nově vzniklému státu Benin. Beninská lidová republika byla roku 1975 známá jako Dahome. V roce 1975 změnila název na Benin.

Hlavní úlohu v životě oblasti až do 19. století hrála tři království situovaná od západu k východu následovně: Dahome, Oyo a Benin.

Oblast byla známa pod jménem Dahome, protože toto království dobylo na konci 17. století království zbývající. Šlo o první ze tří jorubských států. Umístění hlavních měst a jejich vzdálenost od pobřeží chránilo Joruby před obchodem s otroky, který zde Evropané zavedli počátkem 16. století. Neustálé války s královstvím Dahome však města oslabily. Nakonec se stala zásobárnou otroků, a jak byla území postupně dobývána, zajatci byli prodáváni evropským obchodníkům.

Druhým velkým královstvím bylo království Oyo v nigerijské savaně. Bylo synonymem politické moci a uplatňovalo svůj vliv od řeky Mosi na severu až k Lagosu na jihu a od řeky Opara a Yewá na západě až k řekám Osí a Oshún na východě. Území zaujímalo rozlohu 45 000 km2 a na počátku 18. století se stalo sídlem asi jednoho milionu obyvatel. Oyo kontrolovalo 6 600 vesnic a obcí a vládlo království Dahome, které vedlo významný obchod s Evropany prostřednictvím města Porto Novo.

Čango byl podle legendy čtvrtým králem království Oyo. Přenesl hlavní město z Old Oyo (Staré Oyo) do Oyokora. Čango sesadil svého slabošského bratra a podařilo se mu z království Oyo vybudovt jedno z nejvýznamnějších impérií v oblasti. Pokaždé, když se nepohodl se svými náčelníky, opouštěl město a nakonec spáchal sebevraždu. Podle jedněch tak, že se oběsil na stromě seiba, podle jiných sám sebe za živa pohřbil. Vyznavači santeríe v Novém světě říkají, že to bylo na stromě seiba pentandra, ale ve skutečnosti se oběsil na stromě iroko.

Jorubové Nového světa pro podobnost obou stromů ztotožnili strom iroko, běžně se vyskytující v jejich rodné zemi, ovšem nikoli na Portoriku, se seibou, která tvoří běžnou součást karibské flóry.

Robert Smith (1969) vypráví, že Čango byl znám jako velký kouzelník a válečník. Když jednoho dne prováděl svá kouzla, uhodil do paláce blesk a zničil ho.

Čango byl tak nešťastný, že se oběsil na stromě.

Převzato z knihy Idalie Llorensové: Santería. Vydalo nakladatelství Volvox Globator v Praze, 2010.

12. 02. 2011, www.topzine.cz

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5938