![]() ![]() | ![]() | |||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||
![]() | ||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||
![]() |
| ![]() |
Islandský humorista Dagsson svléká grotesku donaha
Vizuálně jednodušší kreslené anekdoty by snad již urážely - Dagsson se vskutku se složitostí obrázků příliš nezatěžuje. Jeho figurky by zvládlo každé menší dítě. Ale vymyslet skvělý minipříběh, navíc tak sžíravě vtipný, a vypovědět jej jediným obrázkem a dvěma bublinami, to už dá práci pořádnou. Islandský kreslíř takových příběhů vymyslel snad stovky a všechny spojuje bolest hlavních hrdinů. Ve dvou výběrech se to doslova hemží lidmi na pokraji smrti, zraněnými, vraždícími nebo vražděnými, psychicky narušenými, mučícími a mučenými. Že se tomu nelze smát? Když někdo kopne Chaplinova Tuláka do pozadí, také se tomu lze smát. Dnešní doba grotesce příliš nepřeje, ve společnosti totiž převažuje takzvaný soucit se slabšími a empatie. Čtení Dagssonovy knihy však dokazuje, že jde spíše o masku, kterou první anekdota strhne a čtenář ji již nenasadí do poslední stránky. A v nejlepším případě ji nechá navždy odhozenou kdesi v koutě. V důsledku tak Dagsson perfektně propojuje grotesku a satiru, protože doslova útočí na různé mýty dnešní společnosti (feminismus, rasismus, vynucovaný soucit). A jde o útoky více než zdařilé. *** 23. 02. 2010, E15, Stanislav Šulc | ![]() |
![]() | ||
© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR | Počet přístupů na tuto stránku: 6175 | ![]() |