Kolem operního zpěvu a terorismu se točí román Američanky Ann Patchettové (1963) Bel canto z roku 2001 (přeložil Jiří Hrubý, vydal Volvox Globator), který získal jednu z nejprestižnějších amerických literárních prémií - Faulknerovu cenu PEN klubu a také cenu Orange, udělovanou za nejlepší román ženské autorky napsaný v angličtině.
Autorka se volně inspirovala událostmi z roku 1997 v peruánské Limě, kdy příslušníci revolučního hnutí Tupac Amaru obsadili japonské velvyslanectví a drželi zde skupinu rukojmích.
Její román se odehrává taktéž v Jižní Americe, ovšem v blíže neurčené zemi. V rezidenci viceprezidenta probíhá velkolepá oslava narozenin japonského podnikatele Hosokawy, na níž vystupuje i slavná a podnikatelem obdivovaná operní diva Roxane Cossová. Jenže události naberou zcela nečekaný směr. Když lyrická sopranistka dozpívá árii z Dvořákovy Rusalky, vtrhnou do sálu, kde je více než dvě stě hostů, teroristé. V jejich čele stojí tři "generálové" - řídí skupinu patnácti teroristů ve věku od 14 do 18 let. Chtějí zajmout prezidenta, který ovšem svoji účast na oslavě na poslední chvíli odřekl (aby mohl sledovat svoji oblíbenou telenovelu - takový malý pikantní, úsměvný detail, jakých je v knize mnoho; stejnou telenovelu pak s nadšením sledují i teroristé, kteří se do té doby díky životu v horách a v džungli k televizi dostali málokdy nebo vůbec). Teroristé většinu rukojmích brzy propustí, nechají si jich jen čtyřicet, aby je uhlídali - samé muže a jedinou ženu, a to právě slavnou sopranistku. Je to takový malý Babylon - mezi zajatými jsou nejen obyvatelé onoho města v čele s viceprezidentem, ale také další Japonci, Francouz, Italové, Rusové, Dánové, Američanka. A za Červený kříž s nimi vyjednává Švýcar. Naštěstí je mezi nimi osobní tlumočník pana Hosokawy Gen, který jako polyglot hovoří mnoha jazyky. Autorka rozehrává postupně se uvolňující vztahy mezi teroristy a rukojmími, nad nimiž pomalu začíná "vládnout" opěrní zpěv. Jelikož se ukáže, že mezi teroristy jsou i dvě dívky, mohou se rodit i vztahy milostné, vždyť přece "láska je někdy divoká. Prostě přijde a nikoho se nezeptá, nenabízí možnost volby". Až se zdá, že bel canto, tedy krásný zpěv, nad vším zvítězí. Ale i když je román místy snad až příliš romantický, tohle už by byla opravdu velká idyla. Několikaměsíční zajetí a neúspěšné vyjednávání teroristů s vládou nemůže skončit jinak než alespoň částečnou tragédií (a částečným happyendem).
