Dlouho jsem měl za to, že přeborníkem na čmáraný humor je Fefík a ještě snad já. Kolega Vyčítal říkával: "Ty voe, já se s tim voe seu, a ty to máš za chvilku načmáuaný, a ještě za to chceš peníze!" Škoda že někdy neseděl s Islanďanem Hugleikurem Dagssonem. Musel by uznat, že se s tim kreslenim oproti němu ještě dost nadřu.
Pan Dagsson, řečený Hulli, se s tím opravdu nemaže. Figurky nekomplikuje nějakými zbytečnými detaily, jenom občas zvýrazní penis. Co si postavičky říkají, je zbaveno jakékoliv diplomacie. Hovoří spolu vnitřními hlasy filmových postav - zatímco hrdina říká: "Miluju tě," vnitřní hlas upřesňuje: "Mrdat!" V podobném duchu se nese i jeho kniha A TOMU SE MÁM SMÁT? z roku 2007, kterou nedávno vydal Volvox Globator (přeložil František Fuka).
Jako seriózní recenzent, který se nikdy nesměje, musím přiznat, že jsem se při prohlížení téhle útlé knížečky docela tlemil.
