Martin Amis vraždit umí

ČESKÝ PŘEKLAD BRITSKÉHO ROMÁNU

Zkorumpovanost, Paranoia, Nejistota, Zhýralost, Smyslnost, Pohrdání a Nuda. Také dnešních smrtelných hříchů je sedmero jako v Dantovi, ale Martin Amis poznal, že ten poslední podněcuje všechny ostatní. Nuda dělá z komárů velbloudy, hlodá jako červíček nevyzkoušených možností a ovládla i atmosféru románu Londýnská pole z roku 1989, v němž si letos osmapadesátiletý anglický prozaik s desetiletým předstihem představil konec milénia, jeho slavné zatmění Slunce i mozků, které v dramatickém přelomu letopočtu vidí konec světa. Možná bez mobilů a posledního soudu, zato s vlezlým násilím, voyeurstvím a dalšími projevy dekadentní kultury.

Střední část Amisovy volné trilogie z velkoměstské periferie, kterou do češtiny uvedl román Peníze (1984) a z níž zbývá přeložit grotesku Informace, rozehrává div ne perverzní komiks s figurkami, jimiž tvůrce v osmdesátých letech zalidňoval stránky svých knih. Slušný čtenář by si o ně asi neopřel kolo. Násilnický týpek s duševním obzorem mastodonta a pivního proroka se tu spřáhne s nóbl šlapkou. Terčem jejich nerovného paktu je zazobaný a toporný intelektuál, toužící uniknout od nezvladatelného batolete a dominantní choti do náruče zastydlé romantiky, kterou mu daná "reprodukční umělkyně" v oboru svádění poskytuje s vervou lady Macbeth. Autor téhle nesvaté trojici pečlivě předepsal nejen role vraha, zavražděné a křena, ale i datum zločinu a vyčkává, až se osud naplní.

Protože však Amis nikdy nebyl klasickým detektivkářem, a naopak je stále považován za jednoho z nejdrzejších reformátorů britské prózy, slouží mu předem ohlášená vražda pouze jako prapor pro mnohem krvavější výpady.

Nebude při nich asi na škodu osvěžit si témata - sžíravou kritiku stádnosti, popkultury i barových bitev v šipkách - jeho novinových reportáží a úvah, které vznikaly souběžně s románem a nedávno česky vyšly ve svazku Návštěva paní Nabokovové. A současně mít na paměti, že z křížku, do něhož se aktéři románu zaklesli, musí logicky čouhat ještě čtvrtý vrchol: ten, kdo to celé spískal a měl by tomu velet jako všemocný Stvořitel.

Jenže Amisovo literární rebelantství nerado spoléhá na laciné finty. Tak jako v novele Jiní lidé popsal autor poslední dny mrtvoly ústy vraha nebo v Šípu času přikázal vesmíru škytnout a vydávit historii až před osvětimskou bránu, povýšil zápletku Londýnských polí v tvar, kde může uplatnit milovaného Nabokova a pohrát si s důvtipem čtenáře. "Detektivka", v níž postavy přerůstají tvůrci přes hlavu, vypadávají z role nebo se mstí, nachází nejen nový prostor pro umělecké postupy Bellowa či Rothe, Baudrillardovo pojetí postmoderny, ale i nové souvislosti mezi láskou, nenávistí a smrtí, mezi uměním a životem. A přitom zůstává srozumitelná i v pasážích, kde se jazyk ulice potkává s úvahami o astrofyzice.

Amis dokáže překvapivě propojit dvě slova tak napevno, že vznikne třetí význam, s chutí vynalézá metafory a neologismy. O to hlubší je pak zklamání, když se řetěz těchto eskamotáží občas zacyklí a formální kudrlinky překřičí to, co mělo být řečeno. Ať tak či onak, i tyto slabší chvilky dodržují autorovu zásadu "nenapsat větu, kterou už napsal někdo jiný".

"Toto je příběh vraždy. Ještě k ní nedošlo. Ale dojde," varuje úvodem autor a dává v Londýnských polích opět co proto snu o dokonalé ostrovní důstojnosti, snad aby se vysmál snobům, kteří ho označují za "nejlepšího amerického autora narozeného v Anglii". Manipulace a iluze podle něho způsobily, že je cosi shnilého v království britském a ten zločin na morálce je třeba objasnit: ne kdo, nýbrž jak a proč. Jednu z Amisových nejvlivnějších próz doceníme sice se zpožděním, ale přece ještě ne s křížkem po funuse. Proč? Protože se chystáme opakovat chyby konzumerismu s vroucností opice a protože u Amise obraz nudy nikdy nenudí.

Martin Amis: Londýnská pole. Přeložil Ladislav Šenkyřík. Volvox Globator 2007. 564 stran, 449 Kč.

19. 07. 2007, Hospodářské noviny

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 6368