Otrok stařec a obří pes

Patrick Chamoiseau, Otrok stařec a obří pes (Volvox Globator/KGB)

Antilský ostrov Martinik je významnou líhní současné frankofonní literatury - odsud vzešli a zde žijí Aimé Césaire, Édouard Glissant, Raphael Confiant či Patrick Chamoiseau. Posledně jmenovaný nám není neznámý. Jeho román Solibo ohromný, příběh o smrti lidového martinického vypravěče, vyšel v povedeném překladu Růženy Ostré už v roce 1993.

Próza Otrok stařec a obří pes (orig. 1997) představuje v rámci autorova díla spíš okrajový text. Také tady se tvůrce noří do karibské minulosti: starý černoch se rozhodne utéct svému kolónovi a v horách ostrova získat svobodu. Prchne do pralesa, ale jeho pán ho začne honit se svým krvežíznivým psem. Cesta džunglí se stává konfrontací dvou nepřátelských, leč spřízněných bytostí (otrok i pes mají podobný osud) a zároveň cestou starce do hlubin antilské minulosti, jejíž odér se v dusné, ale osvobozující spleti věkovitých stromů uchovává.

Přeložit Chamoiseauův styl plný kreolismů a novotvarů je nesnadné. Milena Fučíková k věci přistoupila pečlivě, někdy až urputně: snad pro každý chamoiseauismus se snažila vymyslet český ekvivalent. Složeniny typu kutálivé-koulatění jsou češtině (na rozdíl od francouzštiny) cizí, podivné je i směšování hovorových výrazů ze všech koutů (nikdá, nevokázal, stary-chlapisko) či zvláštní přepisy kreolských slov (kwembwezér, fr. quimboiseur, cosi jako čaroděj). Méně by bylo více, vždyť i tak jde o nelehkou četbu, prošpikovanou někdy až surrealistickými pasážemi. Překlad převedl chamoiseauvskou lehkost do místy těžkopádné slohové úlohy, ale na druhou stranu dává určitou představu též o autorově stylu a v řadě případů se i našinec může pokochat vtipnými neologismy (kadistrach, má bláznihlava) či větami typu Spráskat na cimpr.

***

18. 2. 2006, Lidové noviny, Petr Komers

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 7105