Čtení jako ventil vzteku

Klub rváčů je kultovní román, který se proslavil zejména úspěšným filmovým zpracováním. Lépe řečeno, filmová podoba zřejmě předčila alespoň podle měřítka úspěšnosti tu knižní. Snímek v hlavní roli s Bradem Pittem se stal kasovním trhákem. Není divu, že se filmaři tohoto materiálu chopili. Kniha si o to doslova svou úderností, navozováním silných momentů a působivých scén říká.

Příběh nemá téma na dnešní dobu nijak objevné, přesto stále oslovuje. Život mladého muže, trpícího nejtěžší formou nespavosti a žijícího ve vleku konzumu, odkojeného televizí a opuštěného Bohem, se prudce změní. Jednoho dne zjistí, že hněv nad tím, že zdědil svět plný lží, přetvářky a proher, neutlumí život v prázdnotě současné společnosti. Naštvaný na svět a sebe samého si dokazuje své ego i vlastní existenci v klubu rváčů.

Kniha je psána dynamicky v postmodernistickém stylu. Vyprávění tak získává velmi rychlý spád, je prostoupeno černým humorem a logicky končí deprimujícím vyvrcholením. Palahniuk píše mistrně úsporně, dělá krátké odstavce, vytváří stručné a výstižné výrazy. Bizarní atmosféra narůstá a houstne opakováním stejných textových konstrukcí. Autor dokáže obdivuhodně vyjádřit a podat schizofrenii hrdiny. Čtenář je natolik lapen, že se mu honí hlavou destruktivní úmysly. Příběh je hodně depresivní a je třeba jej číst s nadhledem, pokud se vám to podaří. Při správném používání funguje kniha jako zdravý ventil.

Charles M. Palahniuk: Klub Rváčů. Volvox Globator, 2005

Kult č. 12, prosinec 2005, Mrk

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 7417