Tim Winton

Tim Winton
Tep prachu (Volvox Globator)

Tep prachu Australana Tima Wintona (Dirt Music, 2001) je ukázka ryzího realismu, jaký už se v Evropě vídá snad jen v lepších detektivkách.

Realista se drží ideje, že ideje neexistují samy o sobě, ale jen ve věcech. Když o nich chce diskutovat, musí vymyslet situace - procházky krajinou, konverzace - v nichž postavy ideje nejen vyslovují, ale i ztělesňují. Musí najít topos, z něhož by se příběh rozvinul sám, jako by ho nikdo nevyprávěl: "Nejdřív je třeba vyřešit problém začátku, totiž jak se dostat z místa, kde jsme teď - a prozatím nejsme nikde - na vzdálený břeh. (...) A takové problémy lidé řeší den co den. Řeší je, a když je vyřešili, jdou dál." (J. M. Coetzee: "Realismus", Elizabeth Costello).

Tim Winton si svůj problém vyřešil ženou, dvěma muži a mořem. Nespavou Georgianu Jutlandovou posadil pozdě v noci k počítači v domě s výhledem na lagunu; v ložnici nechal tvrdě spát jejího přítele, Jima Buckridge, drsného rybáře v ještě drsnější rybářské výspě West Pointu; a pak krátce před svítáním šikovně spustil na vodu loď proklatého pytláka se zlatým srdcem Luthera Foxe. Takto rozehraný příběh - "plný vášní a milostného vykoupení" už na přebalu - kupodivu není tak banální, jak by mohl být. Má totiž začátky dva. Tím druhým je Foxův odchod z West Pointu a jeho cesta vnitrozemím na sever, do divočiny v Kimberley. Hrdinou cesty je západoaustralská krajina, fauna a flóra, přesněji jazyk, jímž je Winton přetváří v obraz Foxových duševních hnutí. (Překladatel Martin Svoboda by si zasloužil šanci osvědčit um na náročnějším díle.)

Tep prachu není velký román. K vodě ale - ke snění o dálkách, žáru pouště, prachu cest, vyprahlých hrdlech, vybělených píscích, lagunách plných žraloků a krokodýlech v kořenech mangrovníků - je to četba obstojná.

***

02. 07. 2005, Lidové noviny

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 7632