![]() ![]() | ![]() | |||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||
![]() | ||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||
![]() |
| ![]() |
André Pieyre de Mandiargues
Surrealistická poetika básníka a spisovatele, jehož jméno odkazuje k aristokratické tradici francouzské literatury, je přístupná i těm, kdo jinak tento směr odmítají. Snad proto se jeho sbírka povídek dočkala již druhého českého vydání (poprvé 1970). Na rozdíl od první generace ryzích surrealistů vedené Bretonem nestaví André Pieyre de Mandiargues (1909-1991) jen na shlucích prožitků a objektů. Čtenáři se v prvé řadě dostává srozumitelný příběh. Celou knihou se linou motivy temnoty, tajemna a zmaru. Nepůsobí však samoúčelně. I po letech, která uplynula od prvního vydání Černého muzea ve francouzském originálu (1946), zůstává autor aktuální a naléhavý. Jakmile se čtenář vnoří do světa pasáží a podivných zjevů, není úniku. Každá z povídek - Krev beránka, Pasáž Pommeraye, Muž z parku Monceau, Černý beránek, Náhrobek Aubreye Beardsleyho aneb distingovaní Číňané, Most či Popravčí kasino - žije sice svým vlastním životem, společně však vytvářejí jeden silný a působivý celek. Natolik silný, že je čtenář nucen se k některým úryvkům opakovaně vracet. André Pieyre de Mandiargues nepatří k nejoriginálnějším tvůrcům. Vše z jeho díla vnímavý čtenář již prožil jinde... Přesto si Černé muzeum v překladu Stanislava Jirsy zaslouží mimořádnou pozornost. Jde totiž o skvěle vyvážený vstup do surreálného světa pro začátečníky i náročné publikum.
***
16. 04. 2005, Lidové noviny | ![]() |
![]() | ||
© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR | Počet přístupů na tuto stránku: 7527 | ![]() |