| ||||||||||||||||||||||||
|
Ian McEwan První láska, poslední pomazání (Volvox Globator)
Již v těchto raných povídkách (do češtiny je přeložil Ladislav Šenkyřík) lze rozpoznat hlavní témata a motivy McEwanovy tvorby: temnou podvojnost lidských tužeb, zvláště sexuálních, jež jsou dětsky nevinné a dětinsky obludné zároveň; a důraz jak na křehkost her, jež ve společnosti a pro společnost hrají dospělí, tak na nevyhnutelnost, s jakou hry ztrácejí nevinnost a ústí v násilné skutky. Nevinnost je u McEwana pouhou - a dočasnou - nevědomostí ohledně pudového náboje hry. Jeho vypravěči jsou přerostlé děti, jejichž pokus hrát si s ostatními končívá pod tlakem pudů nehodou, znásilněním, incestem, vraždou. Role pachatele u McEwana připadá muži, anebo je s mužstvím spojena: např. v povídce Převleky se herečka Mína převléká za generála a svou oběť, synovce Henryho, obléká do dívčích šatů. A naopak oběti, ať už lidské či zvířecí, bývají ženského pohlaví. Platí to i o potkanovi z titulní povídky, jež je snad z celé sbírky nejlepší. Hrůzná směsice dětskosti a násilí nezřídka nabývá v autorově humorném podání rozměrů grotesky. Ať už jsou McEwanovi vypravěči děti, adolescenti či dospělí, vždy děsí zatvrzelostí, s jakou sledují ukojení vlastních potřeb a tužeb. Neteční k úzkosti druhých, jako by jiného druhu vztahování než skrz svou potřebnost nebyli schopni. To platí o vypravěči humorné povídky Prostorová geometrie i temnějších kusů jako Doma je doma a Motýli. Přesto jako by byl v jádru McEwanovy sbírky skryt paradox, jejž autor dosud není schopen reflektovat. Předvádí nám, jak lidé vposledku nedokážou sublimovat společensky nežádoucí touhy do nenásilných, když ne nevinných "společenských her". Důkaz, že v lidské přirozenosti převažují temné stránky, nám ale podává na stránkách literatury. Co jiného je ale literatura než jedna taková nenásilná, když ne nevinná hra? Sublimace touhy je do ní vepsána jako jedna z podmínek existence, McEwanovým vypravěčům navzdory. První lásku, poslední pomazání si určitě přečtěte. Vzápětí však "užijte" povídek Skota Alisdaira Graye jako protijedu.
*** 02. 10. 2004, Lidové noviny |
© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR | Počet přístupů na tuto stránku: 8009 |