| ||||||||||||||||||||||||
|
K PŘEČTENÍ
Antologie literární a filozofické tvorby činarů, skupiny ruských autorů z 20. a 30. let 20. století, je zajímavá zejména pro literárního historika nebo filozofa-komparatistu. Zaujme i čtenáře, který rád objevuje neznámá jména. Kniha též napravuje mylnou představu o myšlenkovém prostředí spisovatelů Charmse a Vveděnského. Mezi řádky vystupuje svědectví o životě intelektuálů, kteří žili v nesprávné době na nesprávném místě. Z nemožnosti žít podle svých představ rezignovali na děj, na syžet (minimalizují ho na větu "vyšel z domu"). To, co se kolem nich děje, pro ně s výjimkou mistra nonsensu Charmse nestojí za řeč, proto se uzavírají do sebe a soustřeďují se čistě na své vnímání, na abstraktní postihnutí času, na tušení jiných světů, bytostí, zákonitostí, na sny, na absurdní vize. Texty jsou pozoruhodně moderní až postmoderní. Publikování bylo činarům v jejich době znemožněno. Autor introvertních filozofických zápisků Jakov Druskin (1902 - 1980) všechny přátele přežil a zasloužil se o zachování jejich pozůstalosti. Daniil Charms (1905 - 1942) měl schopnost přetvářet každodenní sovětskou realitu v absurdní černý humor. O společenství činarů nejlépe vypovídají zápisy jejich rozhovorů od filozofa Leonida Lipavského (1904 - 1941). Cynickým básním Nikolaje Olejnikova (1896 - 1937) o hmyzu a o ženách je věnováno nejméně místa. Závěr knihy patří Alexandru Vveděnskému (1904 - 1941) a jeho dialogům hodným absurdního divadla. Významnou součástí antologie je doslov Miroslava Olšovského. Texty přeložili Jakub Šedivý, Miroslav Olšovský a Tomáš Vůjtek. Ilustroval je Boris Jirků. 20. 3. 2004, Lidové noviny, Kamila Míková |
© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR | Počet přístupů na tuto stránku: 7807 |