Dítě mezi snílky

Americký spisovatel Jerome David Salinger očima své dcery

Kniha Margaret Salingerové Kdo chytá sny je nepovedená zpráva o nepovedeném životě dcery kultovního amerického spisovatele. Její dokumentární hodnota je mizivá, a ta umělecká není o mnoho výraznější.

"Najednou se mi rozsvítilo. Začínala jsem vidět do něčeho, co mi dosud zůstávalo záhadou: jak dokáže ponižovat ženy kolem sebe a přitom vystupovat jako bezvadný džentlmen s čistýma rukama."

Tím "džentlmenem" není nikdo jiný než J. D. Salinger, autor knihy Kdo chytá v žitě, jednoho z nejčtenějších a nejslavnějších románů padesátých let, díla, ve kterém Holden Caulfield s nevinným nadhledem šestnáctiletého nahlíží pod krustu konformistické přetvářky a rozežrané samolibosti americké střední vrstvy.

Citát pochází z knihy Kdo chytá sny, napsané autorovou dcerou Margaret A. Salingerovou. Dílo má téměř zaručený úspěch, protože Salinger patří k těm několika málo americkým spisovatelům, kteří si od počátku úzkostlivě chrání své soukromí, nevystupují na veřejnosti, neposkytují rozhovory. Vyprávění Salingerové je o to pikantnější, že v něm nenacházíme obrázek pohodové rodinky, skryté před zraky světa v lesích Nové Anglie, ale "svět někde mezi snem a noční můrou".

"Matka byla ještě dítě, když jsem přišla na svět... Můj otec... je snílek, který si v tomto světě sotva dokáže zavázat tkaničky, natožpak varovat vlastní dceru před klopýtnutím a pádem."

Rozbít rodinnou modlu
Knihu píše žena, která si několikrát sáhla na dno sil. Nakonec se jí podařilo vystudovat postgraduál na Oxfordu, teologii na Harvardu, najít trvalejšího partnera, porodit syna a vyhrabat se ze syndromu chronické únavy. Po čtyřicítce se rozhodla "přerušit ticho, rozbít rodinnou modlu střežící generace zatuchlých tajemství a vystavit je dennímu světlu a čerstvému vzduchu".

Protože Salingerová se svým otcem už léta téměř nekomunikuje, použila jako zdroj životopisných údajů k době před svým narozením jeho povídky. Základní materiál okořenila vyprávěním své matky a otcovy sestry, tedy svědectvím nepochybně velmi objektivním a nezaujatým. Výsledkem je čtyřsetstránkové dílo, rozpadající se na dvě poměrně odlišné části.

V první se vypráví život J. D. Salingera do doby, než se mu narodila dcera, a základní životopisné údaje tu dokreslují zážitky mužských postav z povídek, občas doplněné objevnými zjištěními typu "teta mi prozradila, že...". Podobné dílo by dokázal sepsat každý diplomant americké literatury (až na tu tetu).

Psychiatrický rozbor otcova díla pak ustupuje do pozadí a nahrazuje je autentické vyprávění dorůstající holčičky, která v cornishském lese postupně dospěje v tak nezvládnutelnou puberťačku, že ji rodiče pošlou do internátní dívčí školy (tento traumatický zážitek na desítky let negativně ovlivní její život). Manželství rodičů se v mezidobí rozpadne, matka střídá milence, dcera záhy nemá kde bydlet a protlouká se životem, jak se dá.

O tom, jak se jí podařilo nesklouznout až na dno a dosáhnout pozoruhodného vzdělání, bez pomoci otce, který jí často neposílal ani alimenty, a bez pomoci matky, která byla neustále zaujata nějakým novým mužným "objevem", pojednává druhá polovina knihy.

Askezí k osvícení
Čím tedy Peggy, kromě špinavého rodinného prádla, obohacuje čtenářovy znalosti o Salingerovi? Velmi zajímavý je výklad o antisemitismu v USA před druhou světovou válku a během ní, například o tom, jak těžko se židé ještě ve třicátých letech dostávali na lepší univerzity a jak obtížně získávali postavení v akademické obci. Že Salinger bytostně nesnášel všechny profesory literatury a pohrdal akademickými vzdělanci vůbec, to můžeme vysoudit i z jeho próz.

Pozoruhodnější je obrázek otce, který si kus od rodinného domu vybudoval v lese jakousi zděnou trucovnu, kde tvoří. Protože podléhá různým orientálním filozofiím, zejména buddhismu, straní se své rodiny a odmítá obcovat se svou ženou, aby mohl dosáhnout osvícení. (Při pohledu zvnějšku se spíš zdá, že ona izolace v lese, uzavření se do sebe, prospívaly jeho tvorbě ještě méně než vlastní sláva a zvídavý zájem okolního světa. Salinger to po deseti letech pochopil a vzdal.)

"Nakonec mi svitlo, že můj otec je přes všechna tvrzení a přednášky a pojednání o netečnosti velmi, velmi vyprahlý člověk."

Komu může takovéto dílko prospět? Kdyby se autorka jmenovala třeba Howardová, sotva by si tuto zprávu o jejím životě někdo přečetl. Tomu, co prožila, nedokázala dát nádech objevnosti, poutavosti, neustále klouže po povrchu i tam, kde by čtenáři mohla poskytnout šťavnaté podrobnosti. Ovšem tím, že za všechno její utrpení a nouzi může její slavný otec, to už je slovo do pranice.

Možná touto zpovědí dosáhne i toho, že obliba díla jejího otce klesne, vždyť to koneckonců byl naprosto neosvícený patriarchální šovinista, nehodící se ani trochu do dnešní doby. Jedné věci však kniha Kdo chytá sny nepochybně prospěje - autorčinu bankovnímu kontu. A jejímu sebevědomí, protože si s otcem vyrovnala skóre tam, kde ho mohla zasáhnout nejbolestněji: písmenky na potištěné stránce.

 
Margaret A. Salingerová: Kdo chytá sny. V překladu Kateřiny Klabanové vydalo nakladatelství Volvox Globator Praha 2003. 431 strana, doporučená cena 399 Kč, náklad neuveden.

29. 10. 2003, Lidové noviny, Jiří Hanuš

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 8169