Amis chytil vlak a vrátil se bez gest

"Sebevražda je noční vlak, který se s vámi řítí do tmy," vysvětluje titulní metaforu své předposlední knihy někdejší enfant terrible anglické prózy Martin Amis (1949), syn "rozhněvance" Kingsleye Amise, s jehož špatně tutlaným šosáctvím se rozešel už v dětství. Dnes už je tento "junior" bohatým literátem s rozlehlými pozemky a slušným kontem a při vyslovení příjmení Amis se čtenářské obci vybavují spíš synovy pesimistické thrillery než otcovy konzervativní taškařice plné přesušeného humoru.

Jenže Amis mladší prošel korektivem padesátky a přehodnocuje přízračnou katalogizaci velkoměstských hříchů, jak ji známe z šarád Úspěch nebo Jiní lidé či z dosud nepřeložených apokalyptických vizí Šíp času a Londýnská pole. Nedostal se sice ještě tak daleko jako jeho vyzrálejší krajan a vrstevník Ian McEwan, nicméně i jeho pocity se už začínají rovnat do prvních bilancí, vždyť konec může číhat proklatě blízko.

Výzkumem sebevražedných pohnutek se "nejlepší americký autor narozený v Anglii", jehož populárnímu stylu visí na rtech značná část anglofonní mládeže (bylo to vidět při jeho předloňském hostování na pražském Festivalu spisovatelů), nezabývá poprvé. Pro subtilní novelu Noční vlak (1997) si opět vybral zaoceánské klima "věku osamění", avšak na rozdíl od intrikářského románu Peníze se nyní soustředí výlučně na sebezáhubný akt.

Policistka Hoolihanová je v "druhořadém americkém velkoměstě" delikátně pověřena šetřením okolností, za nichž odešla z tohoto světa osmadvacetiletá dcera jejího šéfa, a přestože je z praxe v mordpartě na leccos zvyklá, poslání ji vykolejuje z cynické rutiny. Typologii sebevrahů má v malíčku, těžko se jí však hledají motivace této "až trapně hezké" a ve všech ohledech ideální mladé astronomky, jíž by se kriminalistka - hotový životní outsider - mohla rovnat maximálně tak v některých parametrech inteligence. Psychologická pitva oběti se tedy záhy z otázky "Kdo jí to mohl udělat?" mění v kardinální existenciální problém: "Kým ona vlastně byla?"

V postavě Hoolihanové vytvořil Amis pod dvou desetiletích konečně životný ženský typ, proti němuž vyhlíží zdecimovaná šlapka Mary Lambová z prózy Jiní lidé jako chudokrevný stín. Tenhle fízl v podprsence a ve "šponovkách" (nebyly by bývaly lepší "legíny"?) má sice výrazně maskulinní fyziognomii i chování, ale navzdory vyléčenému alkoholismu v něm cítíme bytůstku kladnou, jen trochu ožehnutého andílka v autorově pekelném obludáriu, o jehož exponáty by si jinak nikdo neopřel ani kolo. Zatímco sebevražedkyně s provokativně protestantským jménem Jennifer, ať už v dalekohledu na observatoři zakusila metafyzický světabol, hrůzu z vesmírného vakua či neřešitelnost "ztráty smyslu" přepadávající lidi kolem třicítky, zosobňuje starší typ bezmocných amisovských mátoh, jak vyplývá z textu členěného do svědeckých protokolů, nahrávek a notýskových skic.

Už od prvotiny Akce Ráchel řeší však autor podobný problém jako kupříkladu Paul Auster: formální kudrliny textu u něj namnoze přehlušily sílu pravd, které chtěla próza sdělit a které se pod ornamentálním nátlakem proměnily ve slovní průjem. Teď jako by konečně sáhl do jiného soudku: odpustil si až na výjimky větný balast i scifistické berličky a sází na opravdovost opepřenou výrazivem drsné školy. Martinu Amisovi, kterému už opravdu začínal ujíždět vlak, se zkrátka povedla dobrá kniha. Co v ní sice zůstalo, je neskrývaný kalkul s módním depresivním tématem; nová a osvěžující je ovšem úspornost gestikulace. "Žijeme v době masové ukecanosti," varoval spisovatel na úvod svého nejnovějšího memoárového opusu Zkušenost - a jako by se sám začínal řídit tím, co tvrdí. Jednota žití s tvorbou bývá znakem romantických debutantů - a také protřelých mazáků.

Martin Amis
Noční vlak
přeložil Jiří Hrubý
Volvox Globator, Praha 2000, 136 stran, náklad a cena neuvedeny

27. 09. 2000, Petr Matoušek, cfa, Mladá fronta DNES

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 8037