Brautigan bořící i tvořící

Nakladatelství a vydavatelství Volvox Globator vydalo v roce 1998 knihu označovanou pohříchu přízviskem postmoderní soubor povídek „Trávník se mstí“ od Richarda Brautigana. Autorův styl mnozí nijak neoznačují, protože by to bylo zhola nemožné, a ani já se o něco podobného nepokouším, pouze mi přichází na mysl vize kdysi pečlivě upravovaného a mnohými konvencemi svazovaného parku s přesně umístěnými, suchopárným rytmem ovoněnými květinami a stromy, do kterého vjíždí Brautigan buldozerem a do vzniklé oranice následně vysazuje rostliny naprosto neznámého typu, na Zemi dosud neviděné. Jistý renomovaný americký deník kdysi napsal, že v budoucnosti budeme vedle knih číst a půjčovat si brautigany.

Pro pořádek: slovo Brautigan neznamená vůbec nic, a už vůbec ne „ženich“ (německy der Brautigam). Autor nebyl surrealista (ačkoli by tomu jeho sebevražda nasvědčovala), nýbrž v podstatě sentimentální snílek žijící především pro svou fantazii, poslední z tvrdého jádra beatniků na světě, básník v próze i v poezii (viz jeho četná haiku), obdivovatel buddhismu a smutný zvěstovatel radostného obdivu k rozmanitosti světa, pan Hračička předhazující čtenářům i sobě samému provázek, na který jsou navlékány odhozené věci, směšné a špinavé maličkosti všedního dne. To vše zabaluje do pláštíku poetična, absurdity, komiky a touhy po čistém, neškrobeném světě stvořeném k obrazu krásy, všední a osvobozující naivity; Brautiganova duše možná dnes pluje bílými oblaky, opájí se vesmírem, Sluncem, čirou nádherou přírody a přemítá, jestli by jeho vlastní slzy aspoň nepatrně nepřispěly k radosti a porozumění mezi lidmi, k nenásilí, květinovému odkazu jisté doby plné ideálů a bolesti.

Z povídek čiší radost z nespoutaného toku vyprávění, dravá řeka imaginace zurčí a zpívá nad krajinou a papírem knihy samotné. Časté je groteskní spojování střípků prožitků, náhodných vzpomínek, dojmů pevně se uhnízdivších v mysli; příjemně vyšinutá fantazie a vykreslování detailů přispívají k dojmu, že nejen dílo, nýbrž i život je jen iluzí. Nemohu si pomoci, ale z brautiganovských „novopovídek“ plných smíchu a intelektuální nadsázky povstává v duši jas, jakož i těžká deprese, pohrávající si s čtenářem, pobavený úsměv co chvíli vystřídá hrozné poznání o drsné, syrové a ironicky se šklebící době šedesátých, sedmdesátých let i přímé současnosti.

Brautigan, R.: Trávník se mstí, Volvox Globator, Praha 1998

15. 03. 2001, Jaroslav Červenka, Octopus č. 25

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 8016