Živel v peněžence Britský spisovatel Martin Amis krouží světem zábavního průmyslu
Britský spisovatel Martin Amis si na rozdíl od svých vrstevníků Iana McEwana, Juliana Barnese či Grahama Swifta cestu k českému čtenáři hledal zatím jen obtížně. Může za to snad jeho příliš silné sepětí s popisovanou realitou, ale určitě také obrovská jazyková (a překladatelská) náročnost Amisových textů, plných narážek, jazykových hříček a zahraničnímu čtenáři ne vždy srozumitelných odkazů na anglosaské reálie.
Proto u nás dosud vyšly z Amisovy tvorby spíše "komornější" dílka: skvělý román Úspěch, už ne tak povedená raná kniha Jiní lidé a zajímavá, byť rozporuplně přijímaná pocta/parodie na americkou detektivku Noční vlak. Překladu nejdůležitějších románů z osmdesátých let, které Amisovi vynesly pověst jednoho z nejbrilantnějších autorů sklonku dvacátého století, se ale čeští čtenáři nedočkali.
Mezeru se nyní pokouší zaplnit nakladatelství Volvox Globator vydáním románu Peníze (Money) z roku 1984. Amis v něm s ironickým úšklebkem zachycuje moderní svět, v němž peníze fungují zčásti jako fetiš, zčásti jako symbol, virtuální modla a měřítko, ale také jako všeprostupující a všudypřítomný živel.
To pravé
Paradoxní a ironické je v Amisově téměř čtyřsetstránkové knize už jméno hlavní postavy: Angličan přijíždějící zkusit štěstí do Spojených států se jmenuje John Self (v překladu Já nebo Ego), ve skutečnosti však téměř žádné vlastní já nemá, představuje spíše vyprázdněnou postavu, jakéhosi "Everymana" neboli "každého z nás". Self přilétá do Ameriky natočit svůj první velký film, opojen úspěchem, jehož dosáhl coby autor televizních reklam.
V následujících šesti měsících, které v Americe prožije, se ovšem ukáže, jak nestálá je štěstěna v zábavním průmyslu. Self, který o sobě prohlašuje, že "trpí závislostí na dvacátém století", a hlavně na jasně proklamovaném materialismu a požitkářství, je podváděn a manipulován všemi -- od svých milenek přes podřízené až po spolupracovníky (jedním z nich je i postava brilantního spisovatele jménem Martin Amis, k němuž Self chová bezmezný obdiv).
Důležitou roli hraje v románu pornografie -- nejen ve smyslu spotřebního zboží, ale i coby hybný mechanismus moderního světa. Funguje jako určitý model, na němž je postaven celý zábavní průmysl, a vztah mezi zábavou, rozkoší a penězi je v jejím případě nejzjevnější. To, že v knize vystupuje i postava, která se jmenuje stejně jako autor (a jezdí ve sporťáku s démonickým názvem Iago666) není jen bezvýznamná hříčka.
Text tak poukazuje na skutečnost, že i román Peníze je do jisté míry součástí zde popisovaného světa -- i kdyby jen tím, že si od něj půjčuje jazyk. Text románu vstupuje do jazyka showbusinessu a sám začíná používat stejné postupy jako popisovaný fenomén. Román je tak sám nucen s pornografií pracovat, byť ji nepoužívá jako model nevědomě, nýbrž vědomě a cíleně.
Esenci populární kultury zdařile vystihuje známý reklamní slogan na Coca-Colu The real thing (To pravé, nebo skutečné): populární kultura trpí obsesí nabídnout spotřebiteli více reality. Oproti tomu Amis (a to, co je označováno jako postmoderní román) chce být upřímnější -– hříčkami a nejrůznějšími narativními strategiemi nám naznačuje, že to, co čteme, skutečnost rozhodně není. Možná text skutečnost zdařile odráží, ale má od ní odstup, je výmyslem autora.
A taky jeho duševním vlastnictvím, což je v případě Amise, proslulého vleklými soudními spory o honoráře, zvlášť výrazný rozměr oné všudypřítomnosti peněz.
Nástrahy velkoměsta
Jakkoli cynicky může vypravěčův hlas znít, nelze se nakonec ubránit dojmu, že jde vlastně o moralistickou komedii, snad i satiru: není asi náhoda, že Self bydlí v hotelovém pokoji s orwellovským číslem 101. Jedinými lidmi, kteří by mohli Selfovi pomoci, jsou spisovatel Amis, kterému se v koloběhu peněz daří úspěšně manévrovat, a především milující intelektuálka Martina.
John Self už je ale natolik závislý na konzumním pojetí sexu, že nedokáže s Martinou zůstat a znovu utíká ke své milence Selině, která je doslova zosobněním hladu po penězích. Je otázka, zda moralizování knize prospívá či spíše škodí, v některých momentech by bez něj román zřejmě vyzněl silněji. Největším trumfem románu je bezesporu jeho jazyk.
Amisovi se podařilo skvěle zachytit atmosféru velkoměsta, přesvědčivě líčí zákulisí filmového průmyslu a dokáže v jazyce najít spoustu netušených rozměrů. Kingsley Amis kdysi prohlásil, že se mu romány jeho syna nelíbí a že za to může Vladimir Nabokov, kterého Martin zbožňoval. Podle Amise staršího Nabokov trpěl posedlostí dát najevo, jak dobře vládne angličtinou.
O oprávněnosti takového tvrzení by se jistě dalo diskutovat, v případě Martina Amise se ale člověk skutečně nemůže ubránit dojmu, že méně by někdy znamenalo více. Čtenář se v hříčkách, nezvyklých spojeních a zřídkakdy používaných slovech doslova topí, na druhou stranu tak ale text zdařile replikuje onu živelnost populární kultury a pulsujícího velkoměsta.
V románu Peníze Martin Amis prokázal neobyčejný vzhled do reality světa sklonku 20. století a fungování moderní společnosti se mu podařilo zachytit v úžasné šíři i hloubce. Tato kniha se může směle řadit mezi nejlepší díla současné britské prózy.
Martin Amis: Peníze. Překlad Věra Pourová, vydal Volvox Globator, 387 stran, cena 449 Kč.
Autor je anglista.
