Rozhraní tajemného a zjevného

Průchozí domy, tzv. Durchhäuser, zprvu nijak neplánovány, časem však nezbytná součást městského systému komunikací, jsou již od středověku známy z řady evropských měst – Vídně, Lipska, Lübecku. Také v Praze sahá jejich tradice až do 14. století. Přelom 19. a 20. století přinesl pak jejich renesanci v podobě (často vznosných, obchodním domům a společenským účelům sloužících) pasáží. Česká metropole ani tentokrát nezaostala za velkoměsty francouzskými, anglickými, italskými. Dokázala si však zároveň podržet mnohá specifika. A jim je věnována rozsáhlá a výpravná publikace Praha – průchody a pasáže.

K jejímu sepsání spojily síly tři odbornice domácí i zahraniční (architektky Michaela Brožová, Anne Heblerová a Chantal Scalerová), které si přizvaly i tři špičkové fotografy (Rudolfa Dudu, Petra Zhoře a Pavla Štechu). Krátkou předmluvu napsal Václav Havel, podle něhož jsou pasáže obrazem „specifické a zvláštní“ tváře města Prahy, mají svou „poetickou, magickou, duchovní, ba metafyzickou dimenzi“.

Vstupním esejem přispěl francouzský spisovatel a překladatel z češtiny a profesor bohemistiky na Sorboně Wavier Galmiche. Ten zde také připomíná základní odlišnost zejména novodobých pražských pasáží. Připomíná, že po roce 1918 byly akceptovány projekty, „jejichž smělost by byla odmítána establishmenty usedlejších společností“. A dodává: „Takřka všechny pasáže počínaje Korunou svědčí ještě o jiné snaze, která někdy převládá nad čistou architekturou a prozrazuje povahu zadavatelů: úsilí o výzdobu, vybavenost a dotažení všeho do zdárného konce. To vše by se patřilo dát do vztahu s kultem pohody, ještě tak patrným ve způsobu života v Čechách, hlavně v tom, jak si zde lidé váží věcí, propojení, kterému nechybí filozofický rozměr, jistý druh senzuality, konfrontovaný s nahodilostmi praktického světa ...“

Kniha byla zprvu vydána v Paříži (1993), kde jí k životu pomohl zejména Institut francouzské architektury. České vydání je zatím nejúspěšnějším a nejrozsáhlejším domácím průvodcem po hlavních pražských průchodech a pasážích. Navíc průvodcem, který okouzlí nejen obsahem, ale také svou úpravou. Text vysoké odborné úrovně doplňující dokumentární i barevné fotografie, plánky, schémata či řezy. Kniha může svého čtenáře inspirovat k samostatným výpravám. Zejména by však měla sloužit jako potřebné měřítko vztahu tradice a současnosti, harmonie mezi starým a novým.

Michaela Brožová, Anne Heblerová, Chantal Scalerová: Praha – průchody a pasáže. Euro Art/Volvox Globator, Praha 1997. Váz., str. 212, cena neuvedena.

... uprostřed města průchody a pasáže uvolňují prostor připisovaný obvykle přírodní krajině – místo k spočinutí. Otevírají prostor k dětinštění, čehož je nutno za chůze využít: rozkoše nízkých pudů (ztratit se v polostínu, shltnout v průchodu nějaký kousek lidové gastronomie pochybné dietologické hodnoty), v každém případě nechovat se snobsky ani ke svým rozkoším, ani ke svým úzkostem. Neboť v kročejích v nitru pasáží zaznívá vlastní nitro. Jestliže nám odkryjí prostory pro naše návraty, pokud do nich vstoupíme, vstupujeme do svého nitra, a pokud jimi procházíme, procházíme sami sebou.

A poskytují nám ještě víc: prostor zároveň temný i blýskavý (beton, mosaz ...), kde můžeme zůstat sebou, přitom do sebe vplynout ...

Xavier Galmiche ve vstupní eseji ke knize Praha – Průchody a pasáže (str. 34)

Hospodářské noviny, 18. 4. 1997, (mat)

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR