|
Lucien Zell: Neviditelné bary
„Cestování je nácvik umírání“, prvními pankáči byli Ježíš nebo možná Buddha. A dalajlama? To je takové „starobylé dítě“. Básník, textař, muzikant a zajímavý člověk Lucien Zell, rodák z Kalifornie dlouhá léta žijící a tvořící v Praze, před dvěma lety vydal svůj první „román“ (pro nakladatelství Volvox Globator ho před pár týdny z angličtiny přeložila Radka Knotková a nemohla to být lehká práce!). Neviditelné bary jsou náhrdelníkem kratičkých kapitol, v nichž vypravěč, jakýsi Henderson, popisuje v přestávkách mezi hltáním panáků barmanovi a návštěvníkovi lokálu zvláštní bary, které po celém světě navštívil. A fantazii se při tom líčení meze rozhodně nekladly. Kniha připomíná Neviditelná města Itala Calvina; čtenář se dočká autobiografických rysů, citátů klasiků všemožných disciplín, šmrncu jak z pera Bukowského a brautiganovské hippie imaginace.
Reflex, 17. 4. 2014
|  |
