VÁLEČ KOULIVÝ

Nejde jen o latinský název prvoka, ale také o jedno z předních českých nakladatelství. Volvox Globator se shodou okolností před deseti lety dokoulel až na Žižkov a v jeho knihkupectví si můžete koupit jak skvělé knihy, tak si i počíst u sklenky lahodného moku.

Jako rodák z Havlíčkova Brodu rád vzpomínám na místní knižní veletrh, který hned po tom pražském představuje největší setkání nakladatelů v republice. A už z oněch gymnaziálních dob si vybavuji, že jsem se každoročně těšil především na nabídku produkce několika málo vydavatelství. Jedním z nich byl pokaždé VOLVOX GLOBATOR. Kvalitní beletrie, hudební monografie, knížky o šamanismu a dalších duchovních záležitostech, ale též o neznámých zákoutích etnobotaniky; to vše přesně kopírovalo spektrum mých adolescentních zálib. A většinu jejich produkce si rád přečtu i dnes.

Už deset let sídlí na Žižkově ve Štítného ulici knihkupectví VOLVOX GLOBATOR. Je trochu schované, podobně jako knižní produkce Volvoxu nekřičí do světa nic o své výjimečnosti. Ale jak si čtenáři minulého čísla mohli všimnout, dají se tu zažít zajímavé věci. Zhruba před půl rokem se z místní kavárny stala ochutnávková hospůdka, a tak vedle pravidelných koncertů „se skvělou akustikou, byť na minimální prostoru“ lze okusit, co nového se děje ve světě malých pivovarů. Zašel jsem si tedy popovídat s Vítem Houškou, který stál u zrodu Volvoxu, o knížkách, Žižkově a pivu.

„Staly se tu nedávno třeba dvě Filipínky, už bylo oficiálně po zavíračce, a že si dají Zlatou raketu od Matušky,“ popisuje svéráz svého podniku Vít Houška, „když tuhle sedmnáctku dopily, nestačily se divit. Druhou už si nedaly, že by jim uletělo letadlo, ale říkaly, že v knihkupectví si teda ještě piva nedaly.“

Ptám se, jak se člověk vlastně dostane od studia „hnojárny“, jak svou alma mater sám nakladatel nazývá, ke knížkám. „Přepisoval jsem knížky už v semizdatu a přitom pozoroval, jak se snaží čtyřicet let dělat ze sedláků jezeďáky a že teď se z nich zase budou snažit dělat čtyřicet let sedláky. No, a když jsem přepisoval ty knížky, kolikrát jsem si říkal, to by byla tak krásná řada, to by bylo hezký, kdyby to vyšlo normálně, vázaný. Tak jsme se do toho po revoluci pustili.“

NAKLADATELSTVÍ, CO MÁ ZVUK
Nedá mi to, chci vědět, jak vznikl název vypůjčený z biologické říše. „Jak už to bývá, seděli jsme takhle ve čtyři ráno s kamarádem, který se mnou do toho podniku šel, měli něco vypito a vykouříno. Líbolo se nám, jak v tom rezonuje to „vox“, tedy hlas či zvuk.“ Vít Houška se se svým knihkupectvím sice dostal na Žižkov náhodou, ale atmosféru čtvrti má rád. „My jsme tu měli babičku,“ poznamenává a dodává poněkud pikantní specifikum, v nímž se mu Žižkov pojí: „Vždycky když jsem jezdil dolů do Karlína, koukal jsem se na sochu Žižky a říkal si, že je zvláštní mít tu sochu masovýho vraha. On se s tím tenkrát nemazlil. Ale to jsou ty národní ideály, jak se to dějinama všechno popletlo.“

VOLVOX GLOBATOR sice začínal hlavně se zaměřením na beletrii, ale dnes je asi nejúspěšnější jeho hudební edice. „Budeme vydávat knížku 444 českých desek, na tu se těším, půjde o průřez různými žánry,“ vypichuje Vít Houška jednu perlu za všechny z edičního plánu. Určitě neváhejte navštívit prodejnu Volvoxu, nějaká malá, zastrčená, nenápadná, a přesto skvělá knížka tam čeká nejspíš právě na vás. A když si nebudete moci vybrat, dejte si jedno ze skvělých piv, co tam mají na čepu. Já se naposledy u sklenky patnáctistupňového Raptora začetl do už poměrně staré novely Křížové sestry Alexeje Remizova. Stejně jako o pivu mohu i o knize říci: Je to síla! „Glotov (hlavní postava románu Křížové sestry – pozn. autora) asi před třemi lety vyhodil svou zákonitou manželku z druhého patra na dlažbu, až si chudinka roztříštila hlavu vejpůl, a možná že se to stalo ne před třemi, ale před čtyřmi lety, na tom nezáleží.

Žižkovské listy, 5. červen 2013, Tomáš Stejskal

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR