Stanislav Rejthar: Dobří vojáci padli

Po více jak deseti letech se ke čtenářům dostává již třetí vydání knihy memoárů pilota. Stanislava Rejthara, který za 2. světové války prošel jak západní, tak též východní frontou. Jeho cesta odbojem vedle přes Polsko do francouzské cizinecké legie, poté následovala krátká epizoda u francouzského letectva, kdy do boje již nestačil zasáhnout. Po evakuaci do Velké Británie se dostal k 311 čs. bombardovací peruti, záhy však byl převelen do stíhacího výcviku a po více jak roce létání u týlových jednotek se v září 1942 konečně dočkal bojového nasazení u 313. čs. stíhací perutě, kde s pětiměsíční přestávkou po zraněních utrpěných při letecké havárii létal až do ledna 1944. V roce 1944 odejel ve skupině čs. letců do Sovětského svazu, odkud se zapojil do bojů Slovenského národního povstání, po jehož porážce ustoupil do hor a spolu s partyzány se jim podařilo se probít přes frontu. Po válce byl jmenován pod plukovníkem generálního štábu, avšak ne nadlouho. V roce 1950 ho komunistický režim vyhodil z armády, později i z bytu. Po zbytek života musel s celou rodinou snášet potupnou perzekuci a pracoval v dělnických profesích a jako jeřábník. S realitou komunistického režimu se setkal poprvé hned po návratu z války, když žádal v Praze o byt pro svou rodinu, dozvěděl se, že nebyl za války dobrým vojákem neboť „dobří vojáci padli“, a odtud i název celé knihy.

Text knihy byl doplněn jen místy, přibylo několik nových poznámek pod čarou. Největších změn doznal závěrečný medailonek shrnující chronologicky významné události ze života Stanislava Rejthara, který byl oproti předchozímu vydání významně doplněn a rozšířen. Rozšíření se dočkal také jmenný rejstřík. Rovněž byly opraveny nedostatky předchozích vydání, avšak kupříkladu letec Ferdinand Secký je i nadále uváděn jako Setský. Čtenáři jistě uvítají podstatné rozšíření fotografické přílohy z 8 na 22 listů křídového papíru obsahujících přes 80 fotografií a okolo 30 reprodukcí dobových dokumentů. Bohužel, zrovna zde řada chyb zůstala a navíc další nové přibyly. Pokusím se alespoň některé uvést na pravou míru: datované předválečné foto má v popisce nesprávné datum; dvě fotografie letců ve francouzských leteckých uniformách jsou popsány nesprávně jako v uniformách cizinecké legie; trojice letců kráčící po silnici v okolí Cosfordu je popsána „S kamarády na letišti v anglickém Cosfordu...“; portrétní fotografie, na které má Stanislav Rejthar dva prýmky značící hodnost Flight Lieutenant (F/Lt), má v popisce hodnost Pilot Officer (P/O); Log Book je uváděn jako „palubní deník“ (jak ve fotografické příloze, tak i místy v textu), avšak na str. 98 je správný termín „zápisník letů“. A jedna perlička na závěr – jak ve fotografické příloze, tak i na obálce, je vyveden znak 313. čs. stíhací perutě s mottem „Jeden jestřáb mnoho vran zahání“ – ve skutečnosti však na dobovém originále znaku je „rozhání“.

Kniha je velmi pěkně zpracována jak po stránce technické, tak i grafické, snad jen mi přijde praktičtější lesklá pevná vazba (jako u prvního vydání) namísto pevné plátěné s papírovým přebalem, který se snadno potrhá.

A celkový dojem z knihy? Pestré životní osudy Stanislava Rejthara jsou líčeny velmi poutavě, takže je čtenář brzy vtažen do děje. Ten se nesoustřeďuje jen na něho, ale také průběžně zachycuje osudy jeho blízkých, známých a také jeho bojových druhů, zejména díky bohaté korespondenci, kterou s nimi za války udržoval. Vše je líčeno osobitě, bez příkras a v textu se plynule prolíná líčení běžných všedních dnů důstojníka, smutné vzpomínky i legrácky mezi letci. Poslední kapitola je věnována pronásledování komunistickým režimem, avšak i v této nejtěžší době si rodina Rejtharových udržela svou čest se vztyčenou hlavou a ani zde nechybí úsměvné historky. Jako celek si kniha zaslouží, aby čtenář přimhouřil oko nad výše uvedenými drobnými nedostatky.

Tato kniha by rozhodně neměla chybět v knihovničce žádného z obdivovatelů našich letců, kteří za 2.světové války bojovali na jakékoliv frontě. Také by se měla dostat do knihoven dnešní mladé generace, aby jí připomněla pojmy jako vlastenectví, hrdinství, odkazy prvních prezidentů T.G.Masaryka a E. Beneše spolu s odhodláním našich dědů a pradědů, se kterým se zapojili do boje proti německým okupantům za osvobození své vlasti, a jakého „ocenění“ se jim poté od komunistického režimu dostalo.

leden 2011, Historický kaleidoskop, Pavel Vančata

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR