Nepsat a nežít jako někdo jiný

* Prvotina Martina Amise nabízí víc než banalitu o zkrachovalém vztahu * Autor v ní zahájil svou krasojízdu angličtinou

Moderní britská literatura se pyšní dvěma rebely jménem Amis, otcem Kingsleym a synem Martinem, a těží z jejich povahových rozdílů a sporu téměř oidipovské síly. Syn měl otci celá desetiletí za zlé, že rozvrátil rodinu, mučil ji pedantstvím a šosáctvím, ačkoli právě jeho komické potírání vyneslo Amise seniora po válce do čela hnutí >rozhněvanců<, odkud se pak jako vyšeptalý pokrokář propadl do šedi průměru.

To Martin Amis (1949), kterého nabroušenost i úspěch u publika provázejí až do předpenzijního věku, by to býval měl jako nositel slavného příjmení lehké - jenže odmítl umetenou cestičku a šel si po svém, jak dal najevo už v prvotině Věnováno Ráchel (1973), která nyní doplňuje přehlídku osmi jeho děl přeložených do češtiny.

Tak jako ve většině románových premiér se v knize sice probírají >hříchy mládí<, přesto i s odstupem stojí za pozornost, neboť předznamenala autorovu pověst zlobivého dítka ostrovní prózy. Debutant se tu cítil natolik silný v kramflecích, aby sebeironicky zúčtoval s vlastními omyly i dynastickými hádkami a stvořil mladší obdobu otcova intelektuálního kverulanta Jima Dixona: ve fázi, kdy se mladík teprve chystá na Oxford, jehož zastydlosti se papá vysmál ve Šťastném Jimovi.

Nervózní pozér
S vědomím, že odbojné postavičky z děl >rozhněvanců< byly vždy jen o lekci dál než establishment, přitvrdil Martin Amis v negativních rysech svého hrdiny. Dvacetiletý floutek Charles Highway, který se v příběhu zpovídá, budí dojem elitního intelektuálského výpěstku atmosféry počátku 70. let, přestože jde o pozéra, jenž kolem sebe vrší žádaná elpíčka, kultovní verše či levicové deníky - případně se tváří jako gay - a otírá se o literární veličiny ve snaze zapůsobit, což mu vychází tam, kde nenarazí na protřelejší hlavičku.

Hluboko na duši nicméně nezapře bolestína a drzostí zastírá nervozitu z toho, že ještě není na univerzitě, kterou už studuje spousta jeho vrstevníků. Chuť si spraví aspoň etudou typickou pro náměty britských satir: ve snaze posunout se ve společnosti o příčku výš začne uhánět dívku z lepší čtvrti, jejíž životopis je zajímavý něčím, co on mít nemůže.

V ulicích londýnského Notting Hillu, kde se odehrává zdánlivá banalita o tom, jak se dva sejdou, chodí spolu a zase se rozejdou, doznívá rozevlátý duch britských >swinging sixties<. Je proto otázkou, zda má vztah Charlese k Ráchel šanci přežít i zevšednělou intimitu soužití a zda jsou oba natolik zralí, aby přemohli dědictví doby dovolující téměř vše.

A současně i to, zda dobytá slečna nepřestala být pro hrdinu prózy lákavá, jak zdůraznila pozdější filmová verze románu -uváděla se u nás pod výmluvnějším titulem Akce Ráchel - uhranutá prvními osobními počítači a technologiemi svádění, zatímco to podstatné z textu režiséru Harrisovi proteklo pod rukama.

Poradit si bez fráze
Kniha totiž přichází s revolučním způsobem vyjadřování, který Martinu Amisovi vynesl přídomek >Mick Jagger britské literatury<, jelikož přišel, viděl a předvedl něco úplně jiného, jak by řekli Monty Pythoni. Je to patrné jak z výrazů vytažených hluboko z pasivní slovní zásoby, tak z rytmu vět a tempa narážek, jimž překladatelka pokaždé nedostojí. Už ve čtyřiadvaceti si tu autor, zdatný literární kritik, tříbí nechuť vůči frázi a budoucí umění >nenapsat větu tak, jak by to udělal někdo jiný<. V nejsilnějších partiích debutu se vedle diskuse s pokryteckým otcem baví paralelami se Sternovým Tristramem Shandym - nejdivočejším životopisem v anglické literatuře - a sází na apartní přívlastek, který působí názorně a hutně.

K potěše čtenářstva slouží i reportáže ze souložení, kdežto z hluchých míst ční jen manýristické ozdůbky. Zčásti proto, že je to Charles, kdo míní předvést, jak je verbálně i čtenářsky na výši a jak to má zkatalogizované; zčásti proto, že ani autor zatím plně neovládl metody sebekázně, oddělující novinové psaní od literatury.

A přece Amisova prvotina nepostrádá v líčení zmarněného vztahu znepokojivý humor i jistou shovívavost vůči hrdinovi, který mudruje, koho by měl hrát při přijímačkách na Oxford. Sebe sama.

Pochopení, že okázalá nekonvenčnost adolescentů je jednou z nejotřepanějších vlastností mládí, Charlese vede správně: pojmenovat věci se už učí, a teď by je měl ještě brát s opravdovostí, i kdyby to znamenalo obětovat svou dámu. Udělali to všichni faustovští tvůrci v telecích letech a ten obchod se jim vyplatil. A tak nechť je odzvoněno Ráchel, jíž bude v románu líp s někým jiným, a budiž oslavena pravá láska: mateřština, která je první múzou spisovatele.

Martin Amis: Věnováno Ráchel.
Přeložila Kateřina Klabanová. Volvox Globator, Praha 2009. 192 stran, 299 Kč.

06. 02. 2009, Hospodářské noviny, Petr Matoušek

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR