Napoleonská "Rwanda 19. století"

Snaha přepisovat na konci 20. století románový námět, na kterém zhruba od roku 1830 patnáct let neúspěšně pracoval sám Honoré de Balzac, se může jevit jako silně anachronická pošetilost.

Patrick Rambaud (*1946) však má s podobným "psaním za druhé" mnohaleté zkušenosti. Od konce 60. let tento novinář a filmový kritik totiž zpracoval přes třicet knih a nespočet článků, které následně vyšly pod jmény nejrůznějších slavných osobností (filmových hvězd, sportovců, špičkových chirurgů) majících pro veřejnost zajímavé životy a názory, nicméně neschopných své zkušenosti dostatečně čtivě zformulovat.

Prostřednictvím této špatně placené a mediálně nevděčné profese "nájemného spisovatele" si Rambaud dostatečně vytrénoval rukopis a od 70. let se po vzoru Marcela Prousta vrhl i na literární pastiše a parodie. Postupně si vyřídil účty s vybranými spisovateli (Louis Aragon, André Malraux) i spisovatelkami (Simone de Beauvoirová, Francoise Saganová nebo Marguerite Durasová, která na jeho vtipné hříčky zareagovala obzvláště podrážděně), popíchl nejmocnější francouzské politiky (Charles de Gaulle či Francois Mitterrand, jehož pes Baltique v roce 1996 náhle vydal "tajné memoáry" s řadou kompromitujících informací) a neušetřil ani slovutné literární kritiky Rolanda Barthese či Philippa Sollerse, kteří podle něj svou (post)strukturalistickou hantýrkou spolehlivě zamořili všechny francouzské učebnice.

Oficiální kulturní instituce Rambauda dlouho přehlížely. Jejich mlčení bylo efektně prolomeno roku 1997, kdy spisovatel získal zároveň Velkou cenu Francouzské akademie a Goncourtovu cenu. Obě za román Bitva, kterým se Rambaud konečně etabloval jako nezávislý a "seriózní" tvůrce.

Poctivá historická rekonstrukce
Téma knihy je převzato od Balzaka, který chtěl kdysi oživit své Scény z vojenského života velkolepým vylíčením střetu napoleonských vojsk s armádami arcivévodů Karla a Jana během dvou květnových dnů roku 1809 u rakouského Esslingu. Tato v konečném důsledku nerozhodná bitva se sice dodnes nezapsala do povědomí široké veřejnosti, nicméně v dějinách Evropy sehrála důležitou roli. Zatímco do té doby Napoleon vítězil poměrně hladce a bez nadměrných ztrát, oněch čtyřicet tisíc lidí, kteří padli za necelých třicet hodin nedaleko Vídně, předznamenává éru krvavých masakrů typických pro následná císařova tažení. V jednom rozhovoru Rambaud upozorňuje, že Essling je "Rwandou 19. století", tedy děsivou řeží, v níž se kdysi elegantní korsický stratég definitivně proměnil ve stárnoucího obtloustlého lidožrouta.

Aby čtenáře spolehlivě vtáhl doprostřed bitevní vřavy, Rambaud používá osvědčenou filmovou techniku. Střídá panoramatické "záběry" bojiště, které názorně ilustrují strategické přesuny vojsk, s komornějšími scénami zaměřenými na osudy konkrétní hrdinů a skutečné historické postavy (Napoleon se svými generály, malíř Louis-Francois Lejeune, budoucí spisovatel Stendhal) doplňuje celou škálou fiktivních "prostých vojáků". To vše s neobyčejným smyslem pro nejdrobnější detaily, které si vždy pečlivě ověřuje v dobových pramenech.

Vzhledem k obrovskému úspěchu této poctivé historické rekonstrukce a s ohledem na lákavost tématu (ve Francii každoročně vychází alespoň jedna nová kniha věnovaná Napoleonovi) není divu, že Patrick Rambaud nakonec z Bitvy udělal první díl jakési volně pojaté válečné tetralogie, pokračující romány Sněžilo (2000), Nepřítomný (2003) a Kocour v botách (2006).

***

Bitva
Patrick Rambaud

Přeložil Karel Velický. Vydalo nakladatelství Volvox Globator, Praha 2006. 298 stran.

03. 02. 2007, Lidové noviny

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR