Tisíc a jedna noc s filmovým kánonem

NOVÁ ENCYKLOPEDIE FILMU

Výběr nejlepších filmů světa je oblíbený sport, jímž se filmoví kritici a fandové zaobírají roky. Hnáni potřebou třídit a oceňovat sestavují žebříčky, jež, jak všichni vědí, nakonec vždy vyhraje Občan Kane režiséra Orsona Wellese (letos slaví Kane pětašedesátiny) a v Top Ten se objeví minimálně dva filmy Alfreda Hitchcocka.

Knih, shromažďujících zaručeně "nejlepší snímky, které byly kdy natočeny", se dá po světě najít požehnaně, stačí projít větší knihkupectví nebo surfovat na internetu. V populárních filmových tlustospisech se odráží specifický autorský pohled na dějiny filmu a více či méně vyhraněné hodnotové měřítko. Některé žánry (rodinný film) sem z definice nepatří, vážnější filmy (dramata, thrillery, horory) jsou naopak ve výhodě.

Kniha 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete - v českém překladu ji čerstvě vydává mírně bizarní koprodukce Volvox Globator a Knižní klub - nepřichází s překvapivě novým klíčem. Editor Steven Jay Schneider zvolil částečně kompilační postup: sebral dosud vydané encyklopedie a žebříčky a prosil je společným hodnotovým sítem desítky spolupracovníků: filmových kritiků a akademiků.

Bifteky a hamburgery
Dílo, které z této otročiny vzniklo, vytváří jakýsi kánon filmu, v němž se objevují všechny žánry: kreslené i hrané filmy, dokumenty, sci-fi, westerny, horory, detektivky... Jak říká Schneider: "I když si můžete denně dopřát šťavnatý biftek, občas zatoužíte po hamburgru." Dlouhá procházka "kanonickými" filmy lemovaná skvělými fotografiemi je chronologická: začíná verneovskou Cestou na měsíc Georgese Mélie`se z roku 1902, končí oscarovým hitem Million Dolar Baby Clinta Eastwooda z roku 2004.

Jsou tu filmy, které prostě nemohly chybět, jako Metropolis, Zrození národa, Moderní doba, Jih proti severu, Psycho, Ptáci, 2001: Vesmírná odyssea, Apokalypsa, Modrý samet. Najdou se i kontroverznější položky: leckdo by si jistě klidně lehl na smrtelnou postel, aniž by spatřil travoltovskou Horečku sobotní noci, Disneyho Sněhurku a sedm trpaslíků či filmy Leni Riefenstahlové, propagující nacistickou ideologii. Naopak odvážně překvapující se jeví zařazení více než devítihodinového dokumentu Clauda Lanzmanna Šoa, v němž režisér shromáždil výpovědi lidí, kteří přežili holocaust. "Lanzmann vymyslel způsob, jak vyvolat vzpomínky na hrůzy holocaustu, aniž by povahu těchto hrůz nějak zdeformoval," píše o filmu Jean-Michel Frodon, šéf filmové rubriky francouzského deníku Le Monde.

Češi jen ze sedmdesátých
Několik z tisíce a jedné noci můžete strávit i s českými filmy. Vláčilovu Markétu Lazarovou, "vynikající dílo, avšak nevhodné pro běžnou komerční distribuci", Menzelovy Ostře sledované vlaky, nad nimiž se prý "vznáší duch dobrého vojáka Švejka", a Kachyňovo Ucho, "odvážné politické drama", doplňuje Formanův snímek Hoří, má panenko, zařazený mezi komedie.

Z české dílny se po roce 1970 objevují už jen Formanovy americké hity: Přelet přes kukaččí hnízdo a Amadeus. Kánon má jasno: český film skončil s novou vlnou v sedmdesátých letech, od té doby není pro dějiny a budoucí umírající ničím zajímavý.

Foto popis| Hitchcockův film Okno do dvora nemohl v 1001 filmů chybět. James Stewart raději zkoumá milostný život sousedů, i když ho svádí Grace Kellyová.
Foto autor| FOTO: PARAMOUNT

O autorovi| Petr Fischer, www.ihned.cz/fischer

14. 9. 2006, Hospodářské noviny, Petr Fischer

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR