Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 1. února 2022 - 17:24Volvox.cz si právě čte 10 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Středověk jako pramen imaginace

Vladimír Stanzel, Host 8/2021, Příběh pana rytíře Vítka a jeho dcery Anežky, Volvox Globator 2020

 

Básnivě meandrující vyprávění ze zmizelé Šumavy

Petr Motýl je znám spíše jako básník, ačkoli má na svém tvůrčím kontě již takřka desítku prozaických děl, jednu divadelní hru a několik překladů z polštiny. Příběh pana rytíře Vítka a jeho dcery Anežky je předposledním prozaickým počinem, v němž se vydává po stopách regionální historie do středověkých Čech na sklonku panování Přemyslovců a po nástupu Lucemburků. Děj se odehrává v šumavském podhůří poblíž Sušice a Kašperských Hor na tvrzi pánů z Třešňové, ale jeho výhonky zasahují i do Německa, či Itálie, a jak naznačuje název knihy, točí se kolem osudů prostého zemana rytíře Vítka a jeho dcery Anežky, která se z božího dopuštění stává pokračovatelkou rodu.

Autor se zaměřuje na individuální osudy hlavních postav, ale pochopitelně je kontextualizuje s velkými dějinami, jejichž ozvuky do nich podstatnou měrou zasahují. Stíny minulých událostí jsou dlouhé a přinášejí své nečekané důsledky i dlouhá léta poté, co se udály. Vítek, stejně jako Anežka tak musí čelit nečekaným protivenstvím, o která v drsné gotické epoše není nouze. Oporou je jim sanchopanzovská postava zbrojnoše Vávry, věrné duše, která pro své pány půjde klidně i do pekla a která dokáže svými pábitelskými historkami pobavit své posluchače i čtenáře knihy. Není překvapivé, že nakonec se vše zlé v dobré obrátí, i když jde o cestu nelehkou a vykoupenou mnoha útrapami a utrpením.

Zařadit knihu žánrově není vůbec jednoduché, rozhodně není klasickým historickým románem, ačkoli se přidržuje reálných dějinných událostí a odehrává se v dávných časech. Je spíše poctou vypravěčství a některým autorům: na obálce jsou výslovně jmenováni Vladislav Vančura - v knize je zmínkou o tažení proti Kozlíkovi z Roháčku zřetelně aludována Markéta Lazarová – a francouzský spisovatel a sběratel pohádek a pověstí Henri Pourrat, jehož Kašpar z hor mohl posloužit jednak motivem pomsty v přestrojení, jednak ukotvením v hornatém a zalesněném koutu země, jenž se stává výchozím bodem vyprávění. Společným jmenovatelem je tu také výrazově bohatý styl nebo množství rozličných i roztodivných lidských figur. Lokalita Šumavy pak přímo nabízí směrovku k prózám Karla Klostemanna (ten ale ve výčtu chybí). Uvedena je i Zbraslavská kronika, která vzniká v téže době, v níž se odehrává samotný příběh.

Text je vypravěčsky promyšlený – využívá rámcový kompoziční princip, kde rovinu rámcovanou tvoří samotný příběh obou hlavních postav a rovinu rámcující Vánoce, odehrávající se přibližně sto let po odvyprávěných událostech, během nichž stará zemanka, Anežčina dcera, seznamuje pravnoučata i chasu s minulostí rodu – do závěru knihy se pak postmoderně vlomí i sám autor. Ke slovu se samozřejmě dostává také Vávra, trochu připomínající Švejka, v jehož partu se objeví i hrabalovské morytáty a mytické vědomí pospolitosti (například v knížkách lidového čtení tak oblíbené historky o obrech), která však o sobě dává vědět i v pasážích zemančiných, popisujících spjatost rodu s vlky. Ze začátku se zdá, že kniha bude tvořena spíše volně spojenými a bohatě se větvícími příběhy, postupem času však krystalizuje pevnější syžetová nit, i když stále sycená četnými digresemi. Některé pasáže tak připomínají spíše kronikářské postupy, jiné bohatýrské pověsti nebo středověké hrdinské eposy, zazní i pohádkové tóny.

Ještě bohatší je Motýlova práce s jazykem, jehož fasety se mění podle povahy vypravěče i složení posluchačů, je hovorový v lexiku (s množstvím dialektismů i archaismů) a přitom vysoce stylizovaný, oplývající neotřelými přirovnáními, lidovými průpovídkami a moudry, střídají se v něm košatá souvětí se strohými větami, elipsami a větnými ekvivalenty. Motýl zkrátka beze zbytku využil svou básnickou erudici včetně úspornosti a nedořečenosti, čtenář tak má možnost plně zapojit i svou představivost. Na autorský styl si je však nutno přivyknout, což nemusí být po chuti tomu, kdo čeká výpravný spektákl v romantizujícím duchu. Je proto škoda, že korektorském oku hlavně na počátku knihy unikly zbytečné chyby (... pět dětí, které spolu vyrůstali, věděli...; poslal, to toho štajnu, ať si honem poberou...).

Výsledný tvar knihy je však kompaktní. Motýl dokázal vykreslit uvěřitelný příběh ukazující radosti i strázně každodenního života středověkého člověka, jeho křehkost i sepětí s cyklickým časem přírody, jako bychom tu coby spodní proud cítili letmou ozvěnu romantického stesku ze ztráty věku nevinnosti. Příběh pana rytíře Vítka a jeho dcery Anežky si své čtenáře jistě bez problémů najde a odmění je radostí z četby – třeba za blížících se dlouhých večerů.

 

Host, č. 8/2021, srpen 2021, Vladimír Stanzel

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 788