Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 22. července 2016 - 17:49Volvox.cz si právě čtou 4 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Básník, který potřebuje moře


Od irského básníka nemusíme očekávat pouze okřídlené elegie tematicky spjaté s domácí historií a bojem za nezávislost, vznešené verše o hrdosti a statečnosti obyvatel zeleného ostrova. Vždyť výbor z veršů irského pěvce DESMONDA EGANA (1936) SMILUJ SE NAD BÁSNÍKEM, který v edici Sepie vydal Volvox Globator, představuje poetu v žádném případě úzce irského, ale tvůrce, jehož by si mohla přivlastnit nejedna národní evropská literatura.

Jako Ir zůstane Egan ve své poezii vázán na oblast Midland (pojmenoval po ní i sbírku z roku 1972): bažinaté moře klidné“, „tiché hory mračen“, kde „rackové se potulovali a pátrali v prostoru své duše“. Jak je zřejmé z posledního verše, je básníkem meditujícím v přírodním prostoru. Jeho poezie času, ticha a rovnováhy připomíná někdy až staré čínské mistry: nejvíce tím, co zůstává nevyřčené a nedořečené. Lyrický subjekt oslovuje nejprostší skutečnosti, řeku, zářijovou pampelišku, jejím námětem se mohou stát irské vánoce, kopřivy, kapky deště, starobylá legenda. Kromě krajiny – pravděpodobně nejsilnější inspirace – se Egan nevyhýbá reflexi současnosti, s jejím násilím, narkomany, válčením, nářky těch, kteří „nikdy nedostanou mizernou šanci“, neuhýbá od sociálního protektorství (např. báseň Mladé nadané – a nezaměstnané) ani od milostných veršů, kde parafrázuje starší látku či rozvíjí píseň (A co my víme).

Jedna z jeho básní se jmenuje Zátiší s popelníkem - Eganovy průzračné básně taková zátiší připomínají. Cítíte v nich irskou rozlehlost, moře (jedna báseň se dokonce jmenuje Potřeba moře(, vlhkost a zeleň země, kde se duše nechává konejšit, paralela přírody a života je takřka bazální jistotou: „rosa pouhý prach na řece / její stromy i ostřice němě rezavějí / jako život“. Existují však také jako zátiší vzpomínky, na níž usedá prach vzpomínky, třeba na otce.

Překladatelka Ivana Bozděchová, která rovněž výbor sestavila, se nesnažila o tematicky ucelenou knihu, ale o co nejpestřejší seznámení s tímto anglicky píšícím Irem, jenž je u nás prakticky neznámý. Postupovala chronologicky, vybrala verše z deseti sbírek, od první – Midland (1972) až k posledním – V podzimním holocaustu (1994) a Verše pro Eimar (1994). Proto se vedle sebe objevují verše jednoduché, transparentní, čiře vycizelované do jednoslovné strofy, ale i takzvané vícehlasé básně: pod jedním titulem se vedle sebe objevují zpravidla dvě básně. Jak je bude čtenář číst, záleží jen na něm, zda jednu po druhé, nebo bude předbíhat zleva doprava či sloupky kombinovat. Egan jako by jimi chtěl říci, že děje také probíhají paralelně a my se je tak pokoušíme vnímat.

Jedno však mají všechny básně společné: chybí jim interpunkce, což nepřináší žádné problémy při vnímání, protože tvůrce je frázuje tak citlivě, že jeho členění gramatické patníky jednoduše nahradí; rušivé nejsou ani časté poznámky pod čarou, jak je známe například od T. S. Eliota. Egan i přesto patří k básníkům, kteří mluví jasně, srozumitelně, jeho subjekt se přitom ve verších opatrně míhá jako stín lososa. Stesk ze „šedivé samoty“, která „prosakovala vším/ a nikdo kolem / - ani obtěžkaná řeka“, pro něho není destruktivní, ale přináší katarzi stejně jako výbor sám.

DESMOND EGAN: SMILUJ SE NAD BÁSNÍKEM
Přeložila Ivana Bozděchová,
Vydal Volvox Globator

Nové knihy, č. 23/97, červen 1997, LENKA SEDLÁKOVÁ

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 526