Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 16. března 2016 - 12:54Volvox.cz si právě čtou 4 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Recenze: Adam Kadmon – Kdo chodí úvozem mrtvých?: drsné i něžné příběhy z Podkrkonoší

Útlá kniha regionálních pověstí zaujme na první pohled svým názvem. Kdo chodí úvozem mrtvých? je titul velmi dobře zvolený, evokuje tajemno i určitou dávku temnoty, pocity, o kterých lidé rádi čtou, ale raději je prožívají jen ve svých představách.

Spisovatel Adam Kadmon na sebe upozornil svou prvotinou Praha kurevská, knihou zpracovávající velmi kontroverzní téma. Právě takové příběhy mají v literatuře své místo, zaujímají malý, ale ostře vymezený prostor daleko od hlavního proudu, který se vyznačuje spíš snahou nezávazně pobavit. Přesto si podobné příběhy najdou poměrně silnou skupinu čtenářů, zejména proto, že jsou skutečné a mapují společnost a vztahy bující pod povrchem, v místech, kam většina „normálních“ lidí obvykle nenahlédne.

Ve své nové knize si autor našel téma v mnohém podobné, přesto však odlišné. Kdo chodí úvozem mrtvých? využívá bohatství regionálních pověstí, tradujících se v Podkrkonoší. Ústní podání příběhů má své kouzlo, postupným předáváním a doplňováním bují a mění se podobně jako věta ve hře na tichou poštu. Žije svým vlastním životem a mnohokrát není možné dobrat se původního pramene. Je škoda, že doba pověstí pomalu končí. Možná je nahrazují fámy o morálních poklescích pochybných VIP, ale ty už jsou méně poetické, navíc šířením pomocí sdílení na internetu nenahrává jejich modifikaci. Žijí si sice také svým životem, ale spíš i v myslích lidí jako balast, ne jako životaschopný a vyvíjející se organizmus.

Kniha Adama Kadmona, který svým jménem připomíná židovské pověsti, má – pokud se týká časové osy – velmi široký záběr. První příběh Postrach Horní Úpy sahá daleko do minulosti, do časů vlády knížete Oldřicha. Jeho součástí je i místopisná poznámka, vysvětlující možnou genezi názvu města Úpice, o němž se text zmiňuje. Polesí Na Karbance připomíná lidovou pověst, neodkazuje na konkrétní dobu, jen skutečnost, že má vysvětlovat vznik názvu konkrétního místa naznačuje, že jde o vzdálenou minulost. Další texty se týkají opět středověku a počátku novověku, zabývají se i jinými náměty, jako jsou třeba historie Kuksu nebo tradice ovocnářství v Holovousech. Zde čtenář pochopí, že autorovi nešlo primárně o temné historky plné násilí, ale obecně o historii – skutečnou i smyšlenou – šířící se převážně ústním podáním.

Vzhledem k tomu, že autor chtěl zachovat atmosféru patřící k dané době, jsou jednotlivé texty rozdílné, odchylky najdeme zejména v použitém jazyku. O Chodovi a Chodovicích autor napsal dokonce ve verších. Datování příběhů si mnohdy musíme domyslet z nepřímých zmínek, pověst o vzniku názvu města Hořice se mohla odehrávat kdykoliv, zmínka:

Jen občas se vtipkovalo, že pan doktor Cé předepíše vitamín Bé, až uděláte Á, a podobně. [1]

by naznačovala, že by to bylo po roce 1912, kdy byl vitamín B objeven, pravděpodobnější však je, že o tento detail byla pověst vyšperkována později pro pobavení posluchačů.

O tom, jak bohatá byla ústní slovesnost Podkrkonošska, svědčí to, ke kolika místům se vážou a jak se snaží vysvětlit vznik či názvy i malých a dnes bezvýznamných míst. Věřím, že to byla jedna z pohnutek, která stála u vzniku knihy.

Zvláštní postavení mezi ostatními texty má titulní povídka Kdo chodí úvozem mrtvých?, připomínající krvavou bitvu z roku 1866. Místo, kde se odehrávala, je dodnes inspirativní a velmi zvláštní. Člověk nemusí být přehnaně citlivý, aby při procházení Svíbského lesa vnímal podivné ticho a napětí. Autor opustil styl sběratele a zapisovatele ústní slovesnosti, zapojil svou fantazii a napsal snovou povídku, využívající historická fakta, tentokrát pocházející z dobře zdokumentovaných zdrojů.

Po předchozí knize, obsahující velmi silné společenské téma, působí sbírka pověstí poněkud krotkým dojmem. Bylo by však chybou, pokud bychom po autorovi požadovali, aby pokračoval v nastoupené cestě. Jednotlivé pověsti jsou dobře zpracované a opatřené doplňujícími poznámkami. Určitě zaujmou obyvatele dotčených míst, potěšení v ní mohou ovšem nalézt i ostatní čtenáři.

[1] KADMON, Adam. Kdo chodí úvozem mrtvých?: drsné i něžné příběhy z Podkrkonoší. Vydání druhé, ve Volvox Globator první. Praha: Volvox Globator, 2015

www.vaseliteratura.cz, 16. 3. 2016, Jiří Lojín

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3844