Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 8. března 2016 - 16:05Volvox.cz si právě čtou 2 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Zdeněk Slabý a síla jeho paměti

Kdo ví, zda už Paul Johnson (*1928), efektní britský historik, nenapsal i nějaké konzistentní paměti (a nezůstávají nevydány).

Zatím známe jeho Bleskové portréty 20. století, jejichž rozsáhlejší originál vyšel v Londýně roku 2010 a český překlad právě před pěti lety. Téhož roku (2011) se ovšem na své chalupě v Chřibské při okraji Českého Švýcarska do práce pustil rovněž překladatel a spisovatel Zdeněk Karel Slabý (*1930). Výsledek? Vzpomínkový monument a principielní obdoba Johnsonova bestselleru: abecední slovník osobností, s nimiž se autor během života potkával, přičemž se mnohé staly jeho dlouholetými přáteli.

Že se „mistr zkratky“ a takřka poradce anglické královny Paul Johnson nezaměřil pouze na literáty, je při jeho zájmu o světovou politiku pochopitelné, ale ani Slabý nejedná jednostranně, když má co vyprávět o vlastních kolezích-literárních kriticích, výtvarnících, hercích a hudebnících. O nich i co autor historie jazzu Hudba černá a bílá a spoluautor dvojdílné encyklopedie Svět jiné hudby, již dal dohromady se synem Petrem.

Kolika svazků nakonec dosáhne jeho loňské Kompendium vzpomínek – rozhovorů – dopisů – dokumentů, jak zní druhý podtitul svazku? Ponechme věc, navrhuji, jako otevřenou otázku; nicméně na třetím dílu autor pracuje a druhý je připraven k vydání.

Už prvá část, uvedená i mottem Oty Šafránka či slovy „sejde z očí, nesejde z mysli“, ovšem má podobu monumentu; až to zaskočí. Ale právě tak to má být. A Potkávání setkávání. Listování v osudech má - navzdory drobnému písmu - 512 stran. V abecedním pořádku se prozatím obírá čtyřiceti osobnostmi vč. autora samého, o něm je stran jedenáct.

Ne každému se, pravda, mohlo dostat téhož prostoru a zájmu, velice dobře se však autor znával s Konstantinem Bieblem, jemuž dlouho „dlužil monografii“, i s Bieblovým věrným kamarádem Karlem Konrádem. V jiných kapitolách potkáme navíc i některé Bieblovy blízké vč. matky, sestry, manželky a přítelkyně Hany Kvapilové, ba jeho nakladatele Karla Janského. A zbytek knihy? Představují jej portréty mnoha umělců.

Václava Čtvrtka a jeho ženy Vlasty Váňové, malířů Františka Tichého, Radka Pilaře a Jiřího Trnky, sochaře Karla Dvořáka, básníků Skácela, Seiferta, Závady, Nezvala, Halase, Holana a Hrubína. Josefa Štefana Kubína, Anny Marie Tilschové, Marie Pujmanové, Václava Řezáče, herečky Národního divadla Růženy Naskové, ale i cizích tvůrců Čingize Ajtmatova, Alana Marshalla, Yoshitoma Imae či Otfrieda Preusslera. Ať už je autor poznal zde či při zahraničích pobytech, kdy třeba žil půl roku v Ósace.

K Potkávání setkávání náleží také fotodokumentace a zaujme nejen snímek pořízený kdysi Václavem Čtvrtkem, na kterém je jeho žena mezi Otou Šafránkem s Hermínou Frankovou a dalším manželským párem Dagmar Lhotovou a právě Z. K. Slabým.

V pokračování nás ještě letos čekají portréty Adolfa Branalda, Ivana Olbrachta, Vojtěcha Martínka i Jaroslava Foglara, k jehož Hochům od Bobří řeky Zdeněk náležel, a zrovna tak jsou zachycení Charles Vildrac, Marcello Argilli, Gianni Rodari, Benno Pludra či Erich Kästner. - Jak hodnotit takovéto kompendium?

Na to vícekrát dojde. Už teď je ale zřejmé, že nikoli každý má na to, aby sepsal patnáct set až dva tisíce stran jen o lidech, s nimiž se setkával, a výsledek byl poutavý a současně jen uměřeně sebestředný. Ne každý na to má, ale Slabý zrovinka prokazuje „já ano,“ a to, aniž by zpupně tvrdil, že se jedná ve výsledku o naprosto celistvý obraz minulých dob. „Takto jsem ty roky ale viděl já, s těmito literáty, výtvarníky a umělci jsem se především setkával. Sice nejen s nimi, i s řadou ostatních, ale právě na tyhle lidi mi vzpomínky vytanuly nejjasněji, právě o nich jsem někdy psal již v letech minulých i letech zcela mladých.“

I tyto dávnější studie, recenze, lektorské posudky, interview a doklady kniha obsahuje, nebo aspoň jejich podnětné pasáže, a sekvence dopisů, které Slabý dostával. Jak si, pravda, nedávno postěžoval ve filmu Vladimíra Sůvy, korespondenci na papíře dnes začaly až totálně suplovat e-maily, a ty většinou nepřežijí pár hodin, takže kterýkoli jeho následovník je stěží vřadí do nějakých vlastních Potkávání.

Slabý zatím vlastně neplánuje víc než tři díly svého opusu, v údajně závěrečném díle se zrovna věnuje přiměřenému rozšíření vzpomínek na své vlastní osudy a trochu překvapivě tvrdí, že paměti nikdy psát nezamýšlel, ba ani nepředpokládal, že by přežil rok 2000.

Šťastnou skutečnost, že přesto neházel dopisy do koše, pak vysvětluje věrohodně. Vedle psaní dětských knih, dnes už takřka padesáti (přičemž mnohé se staly kultovními), je přece i odpovědným literárním historikem, takže už napřed počítal s tím, že svá svědectví předá „aspoň“ Památníku. I jako nositel velké Zlaté stuhy IBBY nakonec dělá ještě víc a má jen bohužel pocit, že zpátky se dívající hodnotitelé let čtyřicátých i padesátých, ale i dalších dekád 20. století, „leccos pokřivují“. Snad ovšem ani nemohou jinak; ony doby nežili a „časový odstup bych přirovnal k odstupu prostorovému,“ dodává Zdeněk Slabý. „Ani ti nejlepší moji přátelé ze západních zemí totiž přesně nedovedli pochopit, co jsme v nedemokratickém státě žili, jak jsme reagovali na určité situace a jaká omezení přináší nesvoboda. Ať se snažili sebevíc...

Vymezený čas v této zemi jsem žil rád už proto,“ pokračuje, „že jsem jej směl strávit v milované Praze.“ Své dětství, dodejme, prožil Slabý na Spořilově, v Modřanech a v Kyjích, načež vystudoval klasické gymnázium na Žižkově. Publikuje už od svých patnácti let, kdy začal pronikat na stránky Junáka a Vpředu, což i zůstává prvými z jeho šlépějí na poli české literatury, zatímco na nejposlednější ze stránek jeho nejnovější knihy jsem nalezl slova, která se dají pochopit i jako více anebo méně přímý vzkaz Miloši Zemanovi. - A podobně, jako když Paul Johnson vzpomíná na své střetnutí s anglickou královnou, vzpomíná taky Zdeněk Slabý na setkání s Ludvíkem Svobodou na Pražském hradě. „Asi taky zásluhou svého tehdejšího poradce Vladislava Stanovského projevil právě Svoboda značný zájem o stav české dětské literatury i její kritické reflexe, oslovil mě, abych mu ozřejmil klady a úskalí onoho žánru a já od té doby jen čekám, který další politik se bude zajímat o děti a o jejich vztah ke knihám a k umění jako takovému.“

Zdeněk K. Slabý: Potkávání setkávání. Listování v osudech. Úvodní autorova karikatura Haďák. VOLVOX GLOBATOR. Praha 2015. 512 stran. 449 Kč. ISBN 978-80-7511-225-5

www.literarky.cz, 7. 3. 2016, Ivo Fencl

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 775