Už minule jsme psali o knize Vladimira Nabokova Třináct do tuctu. Upozorňovali jsme, že souběžně se na pultech objevil Nabokovův titul Jaro na Fialtě. Neřekli jsme však důležitou věc. Svazek Třináct do tuctu, vydaný pražským nakladatelstvím Volvox Globator, je povídkovým souborem a útlejší Jaro ve Fialtě, s nímž přišla olomoucká Votobia, rovněž - ovšem obsahuje čtyři povídky právě z „Tuctu“. Pravda, kniha Třináct do tuctu byla přeložena Ladislavem Šenkyříkem z anglického originálu, jenž vyšel v roce 1980, kdežto Jaro ve Fialtě převedl Pavel Dominik z anglického vydání z roku 1958. A ještě jedna malá odchylka: povídka Mademoiselle O má v novějším z originálů, v onom z osmdesátého roku, odlišnou podobu. Sám Nabokov totiž píše, že „definitivní verze textu se nachází v novém, revidovaném, rozšířeném a ilustrovaném vydání knihy Promluv, paměti“. Ta poprvé vyšla v roce 1967 a z ní povídku přebralo anglické vydání z roku 1980. Shrňme to tedy: v každém případě jsou nynější dvě české knihy Vladimira Nabokova nepříliš šťastnou shodou, která může mít jediný přínos: nabízí srovnání dvou překladatelských vzorů.
