Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 26. března 2015 - 18:22Volvox.cz si právě čtou 2 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

ZASTAVENÍ NAD KABALOU


Kabalistické učení bylo vždy považováno za něco tajemného, nepřístupného a vlastního pouze hebrejské kulturní tradici. Díky tomu se dodnes setkáváme s velmi neurčitými představami o kabale, které se pohybují ve velmi širokém spektru. Na jednom jeho konci se dozvídáme, že kabala je vlastně pouhou numerologií, na druhém, že se jedná o tajnou rabínskou interpretaci Tóry.

Ani jeden z těchto názorů není správný. Přesto však není překvapivé, že ani ti, kteří se považují za kabalisty se ne vždy uvědomují, co je skutečnou podstatou tohoto dávného odkazu minulosti. Teprve z hlediska dnešního poznání začínáme chápat, že kabala přináší poselství o podstatě světa, které je zcela totožné s dnešním názorem na holografickou podstatu vesmíru. Tím se toto učení však stává nesmírně aktuálním i pro skutečnost, protože je jasné, že se i my z něho můžeme mnohému přiučit.

Dodnes existuje o kabale v celosvětovém měřítku jen nemnoho knih, a i z nich můžeme jen nevelký počet označit skutečně za hodnotné. Zejména se nedostává populárně naučných knih, které by nezkreslovaly její podstatu a zároveň byly dostatečně srozumitelné i pro začátečníka. Právě takové spisy musíme vždy přivítat s povděkem. Proto si naší pochvalu zaslouží nakladatelství VOLVOX GLOBATOR, který v své edici „Alef“ přinesl již několik podnětných kabalistických titulů a nakladatelství Trigon, věnující se hermetické literatuře, jíž je kabala součástí.

Papus: Praktická kabala, Kabala a Magie, Invokace, nakladatelství Volvox Globator

Můžeme říci, že Francie od poloviny minulého století až do začátku první světové války se stala středem evropských hermeticko-kabalistických studií. Mezi mnoha osobnostmi zde zejména vynikal Elias Levi a jeho žák Papus. Ten dokonce založil jakousi hermetickou universitu, jíž navštěvovala i řada našich magiků.

Po smrti E. Leviho se stal Papus přirozeným středem kabalistického dění v Evropě, a proto není překvapivé, že právě pod jeho redakcí byl sestaven sborník, nad nímž se zde budeme zamýšlet. Jeho jednotlivé části zpracovaly tehdejší špičky v oboru. Diky tomuto uspořádání může čtenář získat mnohem úplnější představu o podstatě kabaly a o její šíři. Autoři jednotlivých částí se nám ji totiž snaží představit v její mnohovrstevnatosti. Toto se jim zdařilo tak dalece, jak bylo možné za tehdejší úrovně poznání kabaly.

Máme-li jednotlivé vrstvy kabaly poněkud roztřídit, pak je musíme rozdělit především na svaté texty a esoterní tradici. Zároveň si musíme být vědomí toho, že kabala je jak teoretická, tak i praktická, z čehož byla zapisována především její teoretická část.

Skutečné svaté kabalistické texty se vztahují k Bohu, jeho podstatě a k jeho dílu – vesmíru a člověku. Stvoření světa a zákony, které je ovládají, jsou popsány v Sefer Jecira a Zoharu. Poslední z uvedených traktátů popisuje expanzivní vývoj světa a v něm obsažených duší.

Již z této stručné charakteristiky je zřejmé, že kabala je velmi složitým předmětem. Je o to náročnější, že ke skutečnosti přistupuje z mnoha stran a každý z těchto přístupů se snaží dokonale mapovat.

Použijeme-li dnešní terminologie, nahlíží na svět jako na jednolitý celek, tvořený neustále se opakujícími prvky, v nichž v každém je však obsažen celek. Proto můžeme o kabale plným právem hovořit jako o filosofii, která vychází z holografického názoru na svět. Nejlépe to můžeme vidět na jejím přístupu k člověku, který je označen za zmenšený model vesmíru (mikrokosmos). Tím zároveň dokonale odpovídá hermetické filosofii. Je ostatně pravděpodobné, že kabala ve skutečnosti pochází z Egypta. Za jejího tvůrce bývá tradičně označován Abrahám nebo Mojžíš. Druhá možnost se zdá spíše odpovídat pravdě, nejen kvůli zarážející shodě s egyptskou hermetickou filosofií, ale především proto, že Mojžíš byl egyptským zasvěcencem, který musel tudíž hermetické učení ovládat. Pouze pro úplnost dodejme, že existují názory, které kladou vznik kabaly do údobí 1. století před Kristem až do 13. století po Kristu. Ty však můžeme odmítnout s tím, že v těchto dobách byly jednotlivé kabalistické texty buď zapisovány, nebo se dostávaly do Evropy. Původně byla kabala totiž čistě ústně tradovaným učením mezi vybranými jedinci.

Kabala je učením o jednotě a zároveň se zaobírá zdánlivou dualitou světa. Toto poselství se odráží v jejím učení o sefirách. Tyto orgány vesmíru v jedné z interpretací zcela odpovídají čakrám. Určitý rozpor by mohl být spatřován pouze v tom, že zatímco jich je uváděno deset, všichni živí tvorové mají pouze sedm čaker. Podíváme-li se však na strom sefir z hlediska psychoenergetiky, neubráníme se dojmu, že máme před sebou prostorový model čaker, z nichž některé mají dva kalichy.

Podle kabaly spočívá zákon stvoření v trojjedinečnosti vzešlé z původní jednoty, a proto všechny kategorie svého zájmu rozděluje do dvojic. Podle ní, stejně jako podle hermetiky, jsou duše emanacemi prasil a vznikly diferenciací z prvopočátku, který je v tomto případě označován jako ADAM PROTOPLAST. Takový názor je v pozoruhodné shodě s dnešní nelineární vědou, která hovoří o bifurkaci (viz příslušné články v rubrice „věda a výzkum“).

Podíváme-li se kolem sebe, na první pohled se nám zdá, že svět zahrnuje mnoho nejrůznějších podob, které bychom dokonce měli sklon považovat za neslučitelné. Ve skutečnosti jsou však pouhými různými aspekty jediného celku. Není proto překvapivé, že jak hermetika, tak i kabala hovoří o nekonečnu božích jmen. Abychom měli vůbec možnost boha pojmenovat, museli bychom jej buď označit všemi jmény, nebo říci, že je beze jména. V zasvěcených kruzích je zastávána druhá možnost. Tato skutečnost vedla ke vzniku rozsáhlé vědy o božích jménech a o symbolice hebrejského písma. Tím se dostáváme k vysvětlení, jak je možné, že je tak málo kvalitních pojednání o kabale. Většina z těch, která si skutečně zaslouží pozornost je totiž psána v hebrejštině, nebo jsou na ní natolik založena, že nelze proniknout do jejich smyslu bez znalosti tohoto jazyka.

O to více si proto musíme vážit knih, které srozumitelně uvádějí do problematiky a nekladou na čtenáře nároky. Jednou z nich je i výše zmíněný sborník, který na poměrně malém prostoru poskytuje poměrně dobrý obraz o kabale a snaží se seznámit čtenáře s různými aspekty kabaly. Jeho dalším nemalým kladem je i snaha naznačit egyptský původ kabaly a zároveň poukázat na její podobnost s buddhismem, taoismem a dalšími významnými duchovními učeními světa. V době vzniku tohoto sborníku byly tyto myšlenky skutečně převratné.

Hodnota Papusova sborníku je umocněna i zde zveřejněnou rekonstruovanou podobou Sefer jeciry a úryvky ze Zoharu. Aby bylo dosaženo skutečně celistvého pohledu, dotkli se autoři i praktické kabaly a upozornili na nejvýznamnější text této kategorie: „Klíčky Šalamounovy“.

I přes výše uvedené klady nelze opomenout dvě skutečnosti. Papusův sborník vznikl v době, kdy nebylo o kabale známo tolik jako v současnosti, a proto zde řada věcí chybí. Vážnějším nedostatkem však může být, že text knihy nebyl překládán z francouzského originálu, nýbrž z německého Nestlerova vydání z roku 1932. Překladatel rovněž neopravil drobné nedostatky jako bylo překládání vlastních jmen. V poznámce na straně 116 například nacházíme „Jean Dee ...“. Správně má být uvedeno John Dee, neboť se jedná o významného anglického učence a kabalistu, žijícího v alžbětínské Anglii v době, kdy u nás vládl Rudolf II.

Mandala č. 3, březen 1996

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 1132