Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 7. ledna 2015 - 18:19Volvox.cz si právě čtou 2 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Baricco, Alessandro: City


Alessandro Baricco: City, přel: Alice Flemrová, Volvox globator, Praha 2000, 318 stran

K oblíbeným dílům čtenářů současné italské prózy patří neodmyslitelně tvorba italského spisovatele a hudebniho kritika Alessandra Baricca. Již léta se objevuje na scéně literárního světa, ale do českých myslí pronikl zcela určitě až překladem knihy Hedvábí, která byla kritikou i čtenáři kladně přijata. Avšak na rozdíl od předešlých knih se Baricco v tomto díle snaží odpoutat od klasického psaní beletrie s jasným úvodem, statí a závěrem a přináší nám “story”, se kterou je třeba se doslova poprat.

Není zcela snadné přiblížit děj románu. City je totiž příběhem propletným mnoha dalšími příběhy. Autor sám naznačuje, že je text koncipován jako město; jednotlivé příběhy jsou čtvrtěmi, postavy pak ulicemi. A vskutku, při pomyslném nákresu mapy onoho City vzniká město se svými rozmanitými částmi, jehož středobodem je náměstí, nám zobrazené jako hlavní postava, a to pod jménem Gould.

Hlavními tepnami knihy jsou dvě samostatně jdoucí “čtvrtě”. První z nich je komentování utkání v boxu, které z rádia poslouchá Gould vždy při sezení na míse. Zde s nadšením prožívá vzestupy a pády začínajícího boxera Larryho “Lawyera” Gormana, tvrdohlavého mladíka z vysoce postavené rodiny, s velkými cíly a moudrým trenérem Mondinim. Gould je, jak už bylo zmíněno, ústřední hrdina City a fanoušek boxu. A také fotbalu...

Druhou tepnou je vyprávění z prostředí dalekého západu, jejichž autorem je Shatzy Shellová, Gouldova guvernantka, která “nemá nic společného s tím od benzínu”. Tyto tepny, které tvoří kostru celého díla, jsou doplňovány úvahami např. o ne/smyslu myšlenek a jejich umělém přetvoření mluvčím, za cílem se podvědomě bránit eventuálním atakům ze strany posluchačů, nebo úvahou o tom, že lidé mají domy, ale sami jsou verandami.

Gould je malý adolescentní génius s budoucností směřovanou k získání Nobelovy ceny. Žijící ve vlastním světě, bez rodiny a studuje na univerzitě, na které již v šesti letech promoval. Jeho oblíbeným profesorem je melancholický, psychicky labilní Mondrian Kilroy, ke kterému dochází na lekce teorie o zakřiveních těles.

Profesor Kilroy má malého chlapce úpřimně rád a Gould k němu vzhlíží s respektem. Zachycením Kilroyových způsobů chování při jeho přednášení o teorii nepravidelnosti těles, z něj autor vytváří podivuhodného, velice citlivého muže. Nošení pantoflí na lekcích je na denním pořádku, stejně tak jako náhlý hysterický pláč, který nemá konce.

Shatzy Shellová, další z titulních postav City, třicetiletá záletnice se zabydlela u Goulda jako chůva. Je to zvláštní postava, která vlastní žlutý karavan a nesnáší McDonald’s. Jejími životními vzory jsou Eva Braunová (jakou tragedii pro ni bylo zjištění, že nebyla Hitlerovou dcerou, nýbrž milenkou!) a Walt Disney (šťastná to žena!). Jako jedna z mála přeje Gouldovi prožít opravdový život dítěte, o nějž byl ochuzen. Ve volných chvílích nahrává na magnetofon povídky o pistolnících a o hledání zlata, které by později natočila jako celovečerní western. A zde vzniká vypravování, při němž Baricco vkládá příběh do příběhu, snad nejjasnější a nejsrozumitelnější část celého klubka pletence. Tato nit bez uzlů nás zavede do městečka Closingtown, kde se zastavil čas, ale vítr je neutuchající. Do městečka je proto povolán mladý hodinář, který má za úkol opravit hodiny na náměstí a tím navrátit městu původní chod. Do dění kolem hodináře se vkrádají další podpříběhy popisující obyvatele Closingtownu a legendy kolem něj.

Gouldův otec je generálem v armádě. Žije na míle daleko, proto syna nechává na starost právě Shatzy. Syna kontaktuje jednou týdně po telefonu. V těchto okamžicích se rodí vtipné dialogy, které nám přibližují absurdnost některých rozhovorů, s nimiž se denně setkáváme.

Gould se jednou týdně chodí dívat na fotbalové zápasy ve společnosti profesora Taltomara. Taltomar je sudí v penzi a je Gouldovou oporou a rádcem při všem, co nenachází v knihách. “Vesmír je utkání hrané bez rozhodčího”, tvrdí starý Taltomar. Hrají často hru, kdy Gould teoreticky započne nepravděpodobnou situaci v utkání a Taltomar ji ukončuje s vervou hodnou skvělého rozhodčího. V jistý okamžik Gould vstane a s poděkováním odejde.

Gouldovými nejlepšími přáteli jsou obr Diesel, který nemůže nikam vycestovat, protože je tak ohromný, že ho žádný dopravní prostředek neuveze, a němý Boomerang. Sledují ho na každém kroku a v nesnázích se ho zastávají. Spolu chodí do školy i na fotbal, kde nepodávají brankáři zaběhlé míče, jelikož, podle profesora Taltomara, se obecenstvo hry neúčastní, pouze ji sleduje. Zarážející na jediných Gouldových přátelích je to, že jsou imaginární.

Zde se nabízí otázka, zda mají jména vedlejších postav Diesela a Boomeranga skrytý význam. Nafta pohání stroje. A stroje zrychlují chod výroby. Diesel v tomto případě je zřejmě Gouldovo hovornější já, jenž pohání sled rozhovorů. Když je Gould neschopen se jakkoli vyjadřit, či jednoduše odpovědět, například na banální dotazy reportérky mající s ním interview, slova se ujímá jeho neviditelný přítel Diesel. Když Baricco dává slovo Dieselovi, chladná, pro nás nic neznamenající situace v ději oživne, a je jakoby popohnána. Naopak Boomerang (jinak, při správné manipulaci, vracející se zbraň určena k lovení klokanů australskými domorodci) je narozdíl od obra Diesela němý a fyzicky slabší. Boomerang zde možná zrcadlí Gouldovy slabiny.

Úchvatnou kapitolou je popis tvoření Monetových obrazů “Nymphéas”, neboli leknínů; Baricco dovede psát o původu těchto děl, jako by jich byl sám autorem. Barvitě a s nadšením vysvětluje původ a vývoj olejomaleb, radí pozornému čtenáři nejlepší postoj a úhel pohledu pro zachycení prostorovosti skupiny pláten, při eventuální návštěvě obrazárny. Při nahlédnutí na plátno zblízka vplujeme do obrazu a jakoby se dotýkáme kalné vody jezera a cítíme vůni leknínu…

Obdivuhodná je Bariccova škála slovních hříček a obratů, idiomů a počet užitých metafor. Neopomene děj okořenit termíny cizího původu. Nelze mu odepřít bravurnost hry se slovy, kterými se nás snaží vtáhnout do děje. Do pomalu se vyvíjejícího textu dokáže vkomponovat vtipné dialogy. Zvláštností je také užití slovesa “neřekl” v případě plynutí Boomerangových (tj. ve skutečnosti neexistujících myšlenek).

Z jedné kapitoly do druhé se dostaváme jakoby přes most z Monetova slavného obrazu a nejen toto nahrazuje chybějící spojení spletitých ulic románu. Skrze zdánlivě chaotické, ale promyšlené myšlenkové pochody, umí Baricco čtenáře vyvést z míry. Ten je pak nucen se pozastavit a rozjímat. Co se týče proplétání dějů a žánrů, čtenář uvažuje, zda vložení více dějových linií bylo způsobeno autorovou hravostí, či z toho prostého důvodu, že měl několik námětů na více knih a nevěděl, kterou z nich začít. Ačkoli se v knize objevuje několik souběžných dějů, počet postav je docela malý. Kapitoly jsou od sebe číselně odděleny a jednotlivé příběhy se liší charakterem písma.

Náročné četbě je třeba se věnovat stoprocentně. Únava z četby kapitol, pojednávajících o verandách, o ne/smyslu myšlenek a jejich umělém přetvoření mluvčím, je kompenzována pouze jednoduchostí westernového příběhu situovaného do 19. století.

Až po dočtení všech vyprávěcích linií, zde popsaných jako čtvrtě, čtenář pochopí strukturu výše zmiňované mapy City. Jednotlivé “ulice”- postavy mají svůj charakteristický znak či způsob chování, kterými se zásadně liší od ostatních. Každá postava, ať hlavní či vedlejší, by díky tomu mohla vytvořit další podpříběh. Dále se rozvíjející City by následně vyrostlo do rozměrů megalopole. Za pochopením struktury textu je třeba vydat se “na procházku” v nekonečném labyrintu ulic a čtvrtí. A přestože je východ označen, je možné se ztratit.

Recenze vznikla v semináři současné italské literatury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

www.iliteratura.cz, 7. 7. 2009, Nicol Žižlavská

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 1317