Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 28. února 2013 - 16:48Volvox.cz si právě čtou 3 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Olga Bezděková: Po stopách kreslených seriálů I.


Neobvyklé téma diplomové práce si PhDr. Olga Bezděková (*1946) zvolila na přelomu 60. a 70. let – Kreslený seriál. Sama přiznává, že ji k tomu vedla její neutuchající vášeň pro Rychlé šípy, Ferdu Mravence a Punťu (hrdiny oblíbených seriálů). Znenadání se před ní otevřel bohatý a pestrý svět. Zpočátku se zabývala teorií a historií zahraničního seriálu, zejména našimi kritikami na tento opovrhovaný žánr dětské literatury. Přirozeně se k tomu připojilo i několik českých stěžejních seriálů. Autorka ale v šedi nastupující normalizace bádala dál a i díky knihovnickým známostem mohla z pražských knihoven excerpovat řadu zajímavého materiálu. Občas přitom narazila i na nějakého zatvrzelého komunistu, který jí časopis před nosem zabavil coby závadný titul patřící do „zvláštních fondů“. Nicméně autorka práci úspěšně obhájila nejen jako diplomovou, ale roku 1975 také v rozšířené podobě (čítající úctyhodných 526 stran textu) jako práci rigorózní. Oponenty byli nejen odpůrci kresleného seriálu jako žánru, ale i Jaroslava Foglara coby autora! Byli nuceni v posudku uznat, že jde o práci „neobyčejně rozsáhlou a důkladnou“. Část práce potom vyšla ve Státním pedagogickém nakladatelství, prošla i část o Foglarovi. Neprobádanou historii českého komiksu, která se píše od roku 1922, se na konci 80. let rozhodlo vydat nakladatelství Albatros. Následovalo další bádání a pátrání, stupeň poznání byl dotažen do roku 1985. Předběžně byla publikace zařazena do edičního plánu na rok 1991 v předpokládaném nákladu 10 000 kusů. Jenže v okamžiku, kdy už měl jít rukopis do tiskárny, z vydání sešlo. Edice v nakladatelství zanikla. Na 20 let šel rukopis k ledu. Až zásluhou Ing. Víta Houšky a nakladatelství Volvox Globator se kniha objevila na pultech knihkupectví právě u příležitosti 90. výročí českého komiksu.

Kreslený seriál (comics) bývá někdy označován jako „deváté umění“. Vyznačuje se chronologicky uspořádanými kresbami v jednotlivých panelech. Dohromady vytváří celek, nejčastěji příběh. Komiksy se většinou vyznačují používáním „bublin“ k zobrazení mluvené řeči nebo myšlenek. Tradičním rysem komiksů, který však není podmínkou, je též využívání karikatury, a to převážně při zobrazování postav. Pozadí bývá po vzoru kreslíře Hergého zobrazováno spíše realisticky, pro zvýšení důvěryhodnosti prostředí, ve kterém se hrdina pohybuje. Typické americké komiksy se vyznačují snahou o co nejrealističtější zobrazení postav i prostředí. V poslední době však přibývá experimentátorů, kteří tyto tradiční zvyky úmyslně popírají. Kreslený seriál je v zahraničí dlouhodobě předmětem diskuse i obchodu. Pořádají se semináře, jejichž tématem je historie a poslání kreslených seriálů. Píší se rozsáhlé studie a knihy. V našem prostředí je takový přístup spíše ojedinělý, i když v současnosti se souborná vydání komiksů z jednotlivých časopisů a první ucelené přehledné studie začínají objevovat. Kreslené seriály jsou výpovědí také o době, kdy vznikají. Snadno se aktualizují, zápornými hrdiny se mohou stát lidé či národy neblaze proslulí (např. Němci za II. světové války). Proti komiksu a jeho podobě existuje řada námitek, ale stejně jako jsou obrázkové seriály zavrhovány a odsuzovány, jsou také přijímány a kladně hodnoceny. Je evidentní, že přes všechna možná negativa, komiks jako žánr svou životnost prokázal.

V prvním díle autorka na 236 stranách zmapovala dějiny českého kresleného seriálu v období první republiky - dětské kreslené seriály v Malém čtenáři, Junáku, Kouli, Punťovi, Mladém hlasateli - až do jejich zániku za Protektorátu Čechy a Morava. Neopomíjí ani časopis Správný kluk (1943-1945). Věnuje se i tehdejším novinovým přílohám, určeným dětem (Slovíčko, Svobodného slova, Dětský koutek Lidových novin). Představuje také seriály pro dospělé, uveřejňované v časopisech (Dobrý den, Rozruch, Rodokaps, Pestrý týden, Ahoj). Autorka se dále zaměřuje na kreslené seriály, které vycházely po válce v časopisech Vpřed, Junák a Skautka až do jejich zániku s nástupem komunismu. Časopisy Mateřídouška, Ohníček, Pionýrské noviny, Pionýr (Větrník) sleduje od jejich vzniku až do roku 1985. Detailněji se věnuje našemu patrně nejslavnějšímu kreslenému seriálu - Rychlým šípům. Publikace je komentovaným přehledem kreslených seriálů, které u nás ve sledovaném období vycházely, zabývá se však také vývojem názorů na tento žánr.

Rychlé šípy a jejich ne vždy lehká cesta ke čtenáři zajímaly autorku detailně a jejich příběh se knihou vine jako červená niť. Rychlé šípy jsou typickým seriálem, který si získal oblibu nejen dětských čtenářů a mládeže několika generací. Jeho historie je pohnutá. Byl stíhán zákazy vydávání jako žádný jiný původní český seriál. Vadil nacistům stejně jako komunistům. Byl součástí výchovné koncepce svého autora spisovatele a skauta – Jaroslava Foglara. Jeho vizuelní podobu mu vtiskli dva kreslíři – Dr. Jan Fischer a Marko Čermák. Souvisela také s nimi tradice Foglarových čtenářských klubů: nezapomenutelných časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Je zajímavé, že jedním z kritiků Rychlých šípů byl v 50. letech také Ivan Klíma. Pomýlený autor, tehdejší svazák a komunista, radil po politických procesech a popravách mládeži, kde hledat své vzory („Je skutečně zapotřebí pro nás svazáky číst o takových písních, které si můžeme zazpívat tolik našich i sovětských písniček, z nichž je jedna hezčí než druhá, plná optimismu a jasu?“). Iritoval ho Foglar a jeho romantická dobrodružství. Místa Foglara propagoval uvědomělé sovětské autory. Po letech se jeho vnuk seznámil s Foglarovým dílem a prohlédnuvší Klíma prohlédl. Rychlé šípy si prošly několikerým vzkříšením – po II. světové válce, roku 1968 a naposledy po roce 1989. Doufejme, že je to již naposledy a že si budeme moci bez obav zabroukat píseň Wabiho Ryvoly...

Rychlé šípy (11. 10. 1979)

Hudba a text: Wabi Ryvola

Můj život je hned plný nesnází
na jaře když duben přichází
já vracím se do poválečnejch let
kdy vycházel náš starej dobrej Vpřed

Já žlutý kvítek na klopu si dám
a píseň Vontů tiše zabroukám
do Stínadel se šerem vypravím
snad potkám cestou Losnu co já vím

Dunivá Kateřina burácí
a Široko má dávno po práci
jen já se vracím Myší pastí sám
nevím co s Ježkem v kleci dělat mám

Bohouš Dlouhé Bidlo Štětináč
pan Fišer pustil z vokna květináč
Jan Tleskač Jiří Rymáň a tak dál
pan Foglar tohle nikdy nenapsal

To Rychlé šípy samy byly v nás
a žlutý kvítek symbolem byl krás
co nemůže nám nikdy nikdo vzít
kdo kopal studnu aby druhej mohl pít

Snad jednou až se jaro navrátí
můj život píseň Vontů obrátí
já svobodný a čistý půjdu dál
a směšný bude ten kdo se mi smál

Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou
a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou
za nima Rychlonožka s Bublinou
naší krásnou chlapeckou krajinou

Duj, duj, duj fujaro vítězná

Poznámka:
Olga Bezděková se narodila v roce 1946. Je autorkou řady článků a recenzí. Vystudovala Filozofickou fakultu UK, obor knihovnictví, literatura a dětská literatura. Pracovala jako bibliografka v Národní knihovně ČR. V letech 2008–2009 byla dokumentaristkou v Ústavu pro studium totalitních režimů. Je spoluautorkou samizdatové publikace Píseň úplňku, vydané v r. 1986 ve snaze o rehabilitaci spisovatele Jaroslava Foglara.

K vydání připravila také paměti svého otce, plk. Stanislava Rejthara Dobří vojáci padli a Válečné deníky své kanadské tety Olgy Horníčkové-Novákové a jejího muže Miloše Nováka. Připravila k vydání rozsáhlé paměti MUDr. Ctibora Bezděka „Jak rád jsem žil“ a je autorkou většiny textů dvoudílné knihy „Po stopách kreslených seriálů“ – 1915–1989. Asociace nostelů legionářských tradic jí v roce 2009 udělila cenu Český patriot.

Svobodné noviny na internetu, 19. 2. 2013, Mgr. Bc. Jan Kopal

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 2248