Kdo ještě nenašel důvod přehodnotit svůj postoj, totiž že čte pouze romány, povídky ho nezajímají, ten má nyní s knihou Buď už, prosím tě, zticha (vydal Volvox Globator) velkou šanci to změnit. Americký prozaik REYMOND CARVER (1938-1988) totiž navázal na povídkářskou extratřídu -Antona Pavlovice Čechova či Ernesta Hemingwaye.
V první části života se autor potýkat s rodinným životem, alkoholismem a vůbec svým místem ve světě a v druhé části z této zkušenosti vytvářel skvělé povídky, které také okamžitě měly velký úspěch. Buď už, prosím tě, zticha (1976) je jeho první povídková sbírka - a i po pětatřiceti letech se jedná o soubor bez slabého místa. Povídky vyprávějí o lidech, kteří sedí na barové stoličce. jedou v autě, sedí v kuchyni, rozmlouvají v ložnici, případně chytají ryby. Na první pohled nic zvláštního -ovšem výjimečný pozorovací talent Raymonda Carvera a také stylistické schopnosti a nedořečenost působí velmi silně, tak, že každou přečtenou prózou se ve čtenáři něco neznatelně, ale jasně pohne. Takové jsou povídky Raymonda Carvera s prostými názvy jako Tlouštík, Sousedé, Vy jste doktor? nebo Tak co je?
